Zhruba šest stovek převážně mladých lidí se v rozmezí od 16. do 20. listopadu vypravilo do Hradce Králové na jubilejní, v pořadí již 20. ročník Celostátní vzájemné výměny zkušeností (CVVZ). Tradiční sebevzdělávací akce, určená zejména dobrovolníkům pracujícím s dětmi, se konala pod mottem „Kapky, potoky, řeky… …utvářejí světy“. Královéhradecká CVVZ byla podle pořadatelů „mladá“ nejen věkovým průměrem zúčastněných, ale i tím, že na ni přijelo více než sto účastníků do 18 let. A jaké dojmy si z ní z města na soutoku Labe s Orlicí ti, jimž byla CVVZ 2011 určena, odnášeli?
Monika z Hnutí Brontosaurus nebyla na CVVZ žádným nováčkem – na zmíněnou akci vyrazila již popáté. A má za to, že její očekávání se naplnila: „Programy byly skvělé; dozvěděla jsem se, co jsem chtěla a co jsem se potřebovala dovědět. I organizačně si myslím, že to bylo dobře zvládnuté, například výdej stravy a tak dále,“ míní Monika. Zaujaly ji programy, kde se jejich účastníci vzájemně učili drobným hrám použitelným k vyplnění volného času dětí.
Naproti tomu Gabriela Malá z Domu dětí a mládeže v Dobrušce si ve svém diáři vyznačila termín konání „cévévézetky“ úplně poprvé. „Určitě jsem moc spokojená a nadšená z toho, jak to tady funguje,“ nechala se slyšet. „Jsem lektorkou muzikoterapie, takže jsem se ráno byla podívat na hudebně-pohybových hrách a bylo to moc zajímavé. Moc mně to přineslo,“ zhodnotila přínos navštíveného kurzu pro sebe a svou práci Gabriela.
Lívia Bilčíková z Klubu detskej Nádeje se do Hradce Králové vypravila až ze Slovenska – také poprvé – a rovnou na celý program. Jak se jí královéhradecká akce líbila? „Úplne super, som nadšená. Spokojenost: sto dvadsať percent!“ Jaké programy si vybrala? „Aj nejaké semináre – čiže teória –aj nejaké praktické veci: právě som si spravila náušnice. Takže som sa snažila z každého niečo.“
Andrea Jíchová s dětmi pracuje pod Česká tábornickou unií, ve spolku Zlaťáci Zaječov, který pořádá letní třítýdenní tábor. Na CVVZ jezdí Andrea od roku 2004, od „Budějek“, jak říká. „Tady se mi libí moooc,“ protáhne příslovce, aby mu dala důraz. 
„Je to tady všechno při ruce, mám to blízko na intr – dokonce letos spím na posteli – a programy jsou úžasné. Jsou nové, nápadité. A vezu spoustu výrobků, spoustu inspirace domů. Zrovna se vracím z dekupáže (decoupage), což je ubrousková technika – skvělá, vypadá to úžasně,“ líčí své čerstvé dojmy Andrea. A pokračuje: „Předtím jsem navštívila skládání z čajových sáčků – bomba nápad: čajové sáčky jsou krásné výtvarné materiály, jak jsem zjistila…! A pak jsem zašla na quilling, což je v podstatě „jenom“ (kreativní) rolování proužků papíru…“
Visačku účastníka CVVZ si v Hradci Králové na krk poprvé pověsil Martin Cvejn, reprezentující Klub Remízek, jeden základních článků Hnutí Brontosaurus. O „cévévézetce“ se dozvěděl od organizátorů, s nimiž spolupracuje právě v Remízku. „Fajn akce. Myslím, že je přínosná – pro mě určitě, pro ostatní pravděpodobně taky,“ myslí si. „Nejvíc mě asi zaujal program Kterak vytvořit občanské sdružení; ono nás tam na něm bylo pár, tak mi to přišlo hodně bezprostřední. Ne že bych s tím tématem žádné zkušenosti neměl, ale je dobré pobavit se o něm s více lidmi. Vždycky, když chce někdo něco dělat, tak má znát názory hodně lidí, a potom se teprve do něčeho pustit,“ zobecnil Martin.
Členka občanského sdružení Gaudolino, působícího v Uničově, byla na CVVZ podruhé. „Myslím, že je stejně dobrá jako loňská (v Chrudimi, pozn.), kde jsem byla poprvé,“ srovnává. „Mám za sebou výrobu netradičních svíček, která mi tedy moc zaujala, bylo to hezké. A teď jdu z marcipánových figurek,“ říká ve zkratce. Nějaká výtka, výhrada…? „Ne, ne, ne.“
Z miniankety tedy vyplynulo, že lidé, které na chodbách v areálu středních škol v ulici 17. listopadu oslovil reportér serveru Adam, své listopadové cesty do Hradce Králové rozhodně nelitovali. A zřejmě ani ti ostatní ne. Nejčastěji šlo vedoucí z Déčka – DDM Rychnov nad Kněžnou, pionýry a členy České tábornické unie. Jako svou domovskou adresu při registraci uváděli nejčastěji již zmíněný Rychnov, Hradec Králové, Brno a Prahu.
Podle programového šéfa CVVZ 2011 Josefa Solára (jinak také ředitele rychnovského DDM) se jim organizátoři snažili nabídnout co nejkvalitnější lektory, a to včetně profesionálních. Například Marek Herman vedl seminář zaměřený na osobnostní rozvoj a vztah mezi „dospělcem“ a dítětem, výchovou a rodičovstvím a pohledem na svět z úhlu mužského a ženského. Seminář účastníky cévévézetky hodně zaujal. „Na začátku byla třída plná, a na konci úplně přeplněná,“ dodal Josef Solár. „Další zajímavou lektorkou byla paní doktorka Lidmila Pekařová, která tady měla přednášku o výchově dětí. 
Sama je autorkou knihy Žít a nezbláznit se, tak jsme shodně nazvali i tento její seminář,“ upřesnil Josef Solár. Tématem třetího ze seminářů, které zvlášť vyzdvihl, byla komunikace v podání Taťány Blažkové. „Prioritou cévévézetky a mojí jako programového náčelníka byly spíš programy teoretické. Byl jsem rád, že se nám podařilo sehnat tyto tři lektory, kteří předali své zkušenosti – a myslím, že budou využity v oddílech, při další práci s dětmi,“ shrnul Josef Solár.
