Tak co, jak se se žije? – I vysokoškolsky vzdělaný mladý muž odpovídá: „Já dělám řemeslo, rukama. Je to fajn práce, musíme vydělat přes léto, v zimě toho moc není. Teď čekáme dítě. Musíme ještě něco udělat s bydlením, než se malý narodí. Potřeboval bych další úvěr na rekonstrukci. Asi mi ho nedají. To víš, hodně zákazníků nepotřebuje papír. Jestli mi tedy jako rozumíš.“
No bodejť, rozumím.
Poslední noc v roce. Sedíme večer v roubené chalupě, malebně zasazené do náhorní planiny Jizerských hor. Parta kamarádů, stárnoucích mládežníků z prostředí našich členských organizací ČRDM.
Hrajeme hru, kdy se každý může podle určitého klíče nahlas na něco zeptat někoho dalšího v místnosti. „Proč nejsi členem té vaší organizace, i když jsi tam hodně aktivní?“ ptá se jeden. Dotyčný odpovídá, že ty lidi má rád, ale na to, aby se s nimi mohl stýkat a sdílet zážitky, přeci nemusí být členem organizace. Musel by platit příspěvky, cítil by se svázaný, a to je přeci zbytečné. „Proč bych podporoval formu? Jde přeci o lidi.“
Jedna z dalších otázek se týkala manželství asi tří přítomných párů. Jejich děťátka již spinkala v pokojíčku v prvním patře. Šťastní to mladí lidé. „Budete se brát?“ zajímám se. „Ne, proč? Proč bychom podporovali trapnost obřadů na městském úřadu? Do kostela nechodíme, takže by nám stejně nic jiného nezbylo. Kvůli tomu, že se to čeká? Že to stát od nás čeká?“
A tak jsem potkal dnes tak častý myšlenkový model – i o silvestrovské noci mezi partou kamarádů.
Obrátil jsem list ve svých nočních úvahách. Vybavily se mi naše časté debaty nad občanským zákoníkem, respektive jeho pasážemi věnovanými spolkům a veřejné prospěšnosti. Vzpomínám si, jak jsme seděli v srpnu s profesorem Eliášem poprvé v sále Evropského domu a vysvětlovali si tam vzájemně své obavy a naděje. Od té doby se ještě leccos událo – a to, co nebylo možné mnoho let, najednou prošlo třetím čtením v Poslanecké sněmovně…
Napadlo mě i úsilí věnované úpravám hygienické vyhlášky, kterou se povedlo udržet v rozumných mantinelech, a ještě jsme se shodli s hlavním hygienikem na jejím dalším rozvoji.
A ještě něco: Zrušení odvodů z hazardních společností. Posílení obecních rozpočtů. Započetí novelizace dobrovolnického zákona v režii MŠMT. Napadaly mě další a další bitvy, vypadaly jako prohrané – a hle…!
Svět kolem nás nakonec není přece jen tak špatný. O našem životě snad opravdu nerozhodují jen a pouze zloději a podvodníci.
Co bych vám chtěl tedy do nového roku popřát? Abyste i nadále dělali věci, za kterými si stojíte, a věřili, že žijete ve společnosti, která vaši činnost ocení – nebo alespoň respektuje. Abyste se cítili svobodně a byli hrdí na to, že vstupujete do svazků, kde hraje roli osobní odpovědnost. A je vcelku jedno, jestli se bude jednat o manželství, placení daní nebo členských příspěvků ve sdruženích. Pokud jde o mě, musím vám opět poděkovat, že jsme spolu mohli strávit další rok ve smysluplném svazku České rady dětí a mládeže.
Aleš Sedláček,
předseda ČRDM
