Přemýšleli jsme onehdy v redakci, jak kdo z nás chápe slovo „Tradice“. Jednoho z kolegů okamžitě napadlo, že tradičním předmětem v oddílech je Ká-pé-zetka a mohlo by se psát o ní. Jinému na mysl vytanuly spíš výroční lidové obyčeje, jako Velikonoce, průvody masopustních masek, Mikuláš s čerty, nošení krojů – tedy tradice folklorní.
Další z nás si představil spíš každoročně se opakující akce sdružení. Anebo samotné tradice sdružení dětí, jednotlivých oddílů – symbolika, letité zvyklosti, na kterých mnohdy zejména ti starší lpějí a nechtějí se jich vzdát.
Kdysi v dobách méně příznivých jsme jezdili tajně za jedním bývalým skautským vedoucím. Byl to již tenkrát postarší pán, a každé setkání nás mladších zahajoval nástupem s proslovem, který začínal: „Před pětatřiceti lety, u Dubového kamene…“ a končil vztyčením historických družinových vlajek. Kromě přibývajících let se neměnilo nikdy ani slůvko. Tehdy jsme my své vlastní oddíly teprve zakládali a tak jsme se tomu občas smáli. A přece – netrvalo dlouho, a i náš oddíl začal nabalovat tradiční rčení, zkoušky, písničky, obřady, přibývaly tradiční akce. Když se po letech z první vlny dětí stali dospělí, ochotní pomáhat s vedením oddílu, začali nás přesvědčovat, že většina tradic je k ničemu, jen zdržuje. Dnes je jim kolem čtyřiceti a s nostalgií vytahují své staré oddílové deníky a ty tradice si připomínají…
Samotné slovo tradice pochází z latinského traditio, které vzniklo spojením trans (přes) a dare (dávat) – předávání poznání, schopností, obyčejů a mravů kultury nebo skupiny. Tradice je tedy kulturním dědictvím, které se předává z generace na generaci, ať jde o umění, rituály, morální pravidla nebo recepty na přípravu jídel.
Jaké tradice máte ve vašem sdružení, v oddíle, dužině, souboru? Jste ochotni se o ně podělit? Napište nám na adam(at)crdm.cz
Michala Kateřina Rocmanová
