Je to vždy milé osvěžení na duši, tenhle českolipský Cimrman.
Nejinak tomu bylo i letos: 14. ročník divadelního festivalu (celým názvem Cimrman by se divil, pozn.red.) pořádaného TOM Chippewa byl dobře zorganizován, kvalitně režírován a hlavně vtipně a nápaditě odehrán.
V Jiráskově divadle zvítězil 22. dubna podle zásluhy pořádající TOM Chippewa: bezvadně zpíval, bezvadně tančil, měl nejlepší holubici světového míru Evu Javůrkovou, nejlepší dítě-slunce, totiž Vojtu Dvořáka, který ve svých dvanácti měsících zažil v divadle to, co jiné děti nezažijí do dvanácti let, a sehranou partu, která výrok poroty přijala s nelíčeným nadšením.
Publikum se královsky pobavilo i u Pomády českolipských Dakotů, Tanečních turnovských Máků, prožilo s poděbradskými Robinsony pár oddílových akcí, drželo palce vrahům, eh, Sněhurce ze stejnojmenného příběhu Sluníček z Litoměřic… Pochvalu zaslouží i další tři oddíly, totiž Veverkové z Brandýsa, Stopaři s Kovářské, S.T. A. N. z Prahy, a samozřejmě též jugoslávský Mamko Tatič, pižďuch v podání Zbyňka Báči.
Výkony mladých a rozechvělých nadšenců, jak stálo v programu, nebyly možná profesionální, ale určitě milé, hezky nacvičené, zpěvně i tanečně zajímavé.
Ať žije patnáctý ročník napřesrok!
P.S.: A jak podotýká Tomek Hurt: „Vítězi ale vlastně byli všichni, kteří si vyzkoušeli hraní na jevišti, překonali trému a stud a celý den si náramně užili v českolipském divadle.“
