Nedávno jsem seděla v kavárně, kterou si vybrala jako útočiště trojice novodobých „pirátů“, velmi mladých příznivců hnutí Anonymous. Z demonstrace se přišli ohřát teplým nápojem, odložili masky i transparent. Nápisy na transparentu byly jakýmsi průřezem revolučních hesel různých revolucí, účelově přizpůsobených dnešní době. Jedno z nich bylo známé pacifistické heslo hippies, změněné na „Make love, not ACTA“. Válka nebude asi tou hrozbou, která by byla pro mladou generaci děsivou – mladí bojují o svobodu a práva úplně jiného typu – o právo na informace. Historici se nemají ptát, co kdyby, ale už mě mockrát napadlo, co kdyby člověk žil v době, kdy nebylo garantováno ani právo na život. Jak by se zachoval v situacích, které lidem předkládala třeba ta poslední (druhá světová)válka…
Soutěž Bambiriády Kouzlo starých příběhů byla impulsem mnoha setkání dětí a mladých lidí s pamětníky. Ti vyprávěli své životní příběhy tak, jak je přinesl jejich osud a doba. Mezi soutěžními příspěvky je několik, které víc než dobře ukazují, jak zasahovaly velké dějiny a moc do života běžných lidí. Příběhy Jaroslava Ludvíka, Marie Abrahámové, Pavla Wernera a dalších jsou právě příběhem těch, kteří stáli často z cizí vůle na rozcestí dějin a rozhodnutí, jež znamenala buď život nebo smrt.
Příběhy zachycené dětmi si můžete přečíst na stránkách soutěže http://www.bambiriada.cz/ksp.php
Připomínat takové události mladé generaci má mnohem větší význam, než jen přimět je uvědomit si, „jak dobře“ si dneska žijí, a že jim ve srovnání s těmi hrůznými časy nic neschází.
Důvod, proč například v Německu už léta existuje „pedagogika památných míst“, kam jsou směřováni všichni žáci a studenti, není jen pietní. Jak řekl Ondřej Liška na oslavách 15 let TANDEMU, Koordinačního centra česko-německých výměn mládeže, předsudky vůči „starým“ nepřátelům se objevují v každé generaci znova. Mohou na sebe brát různou podobu, ale jsou tady a mohou narůstat a bujet, až jednou…
Zprostředkovat mladým lidem zkušenost, jaké jsou následky takových předsudků a dát jim do vínku schopnost tolerovat odlišnosti druhých včetně jiných zvyků, jazyků a kultur, musí být nikdy nekončící úkol těch, kteří se snaží vychovávat mladé lidi pro budoucnost, ať již ve školním prostředí, nebo v prostředí práce s dětmi a mládeží.
Michaela Přílepková
