Podepsal/a bys Chartu 77? Proč ano? Proč ne? Do studentské literární soutěže, vyhlášené portálem Moderní dějiny.cz a pořadateli Týdne Charty 77, dorazilo skoro 200 prací.
Tři vítězné příspěvky pak zazněly při autorském čtení 9. května 2012 v Knihovně Václava Havla v starobylém centru Prahy. Jak se ukázalo, nejvýraznější texty napsali Radka Štorkánová, studentka Gymnázia J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, Markéta Tomášková, studentka Gymnázia Olgy Havlové v Ostravě-Porubě, a Tomáš Urbánek, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Příspěvky došlé od studentů a studentek základních, středních i vysokých škol pročetla a hodnotila odborná porota, kterou tvořili novinářka a překladatelka Petruška Šustrová, redaktorka Moderních dějin.cz Svatava Kučíková a spisovatel Ivan Binar. „Zajímalo nás, jestli ještě dneska Charta někoho zajímá,“ předeslala úvodem slavnostního vyhlášení vítězů literární soutěže Petruška Šustrová, signatářka (a v roce 1985 mluvčí) Charty 77. Vyhlašovatelé byli příjemně překvapeni zájmem mladých lidí i počtem došlých příspěvků. O některé ze svých postřehů se podělili s přítomnými novináři.
„Podle mého názoru to byla velice solidně odvedená práce, jak od těch, kteří se soutěže zúčastnili, tak od pedagogů, kteří nad tím drželi nějak ochrannou ruku. Možná ji někdy nemuseli držet až tolik… Ale jistě pomohli získat soutěžícím informace o Chartě, které jsou v převážné většině příspěvků velmi solidní, a v tom vidím ten hlavní (pedagogický) přínos,“ shrnul svůj dojem Ivan Binar, náležící rovněž k signatářům Charty 77. Trochu ho zarazila malá kuráž aspoň v představě studentů o tom, jak by se sami zachovali. Převážná většina příspěvků prý totiž sice odrážela obdiv studentů k signatářům – ovšem s tím, že na pomyslných miskách vah by u soutěžících nakonec převážily argumenty proti.
Petruška Šustrová v této souvislosti ocenila upřímnost soutěžících.
Z některých příspěvků byla podle ní patrna až dojemná snaha se jakoby vymluvit. „Ale taková naivní,“ dodala. Oni tam psali – já je samozřejmě nebudu jmenovat, protože jsem jim na jednu stranu vděčná za tu upřímnost – že to bylo přece jenom pro ty důležité a známé lidi a že podpis člověka, kterého nikdo neznal, vůbec nic neznamenal, a tak je zbytečné riskovat. 
Říkala jsem si, kolik lidí, kteří takhle uvažovali – protože v sedmdesátých a osmdesátých letech hodně lidí, jistě tisíce uvažovaly o tom, jestli třeba tu Chartu nepodepsat – tak kolik by se jich v těch nejrůznějších nuancích příspěvků našlo,“ zobecnila Petruška Šustrová.
Pro úplnost se zmínila i o příspěvku, jehož autor napsal a bral do úvahy, že šlo o „projev nepřátelství vůči Československu“. „Těžko si mohu představit, že mu to řekl někdo ve škole; předpokládám, že to má z domova,“ odtušila Petruška Šustrová.
Sama se již dříve zamýšlela i nad různými podobami statečnosti: třeba jestli by měl člověk odvahu schovávat Žida za války, jestli by měl odvahu dělat věci, při kterých jde o život…?
Já myslím, že někteří z nás chartistů, zvláště z té první vlny, měly v uvozovkách vlastně štěstí, protože už stejně byli zařazeni do kategorie bývalých lidí, takže už je neměli odkud vyhodit… A naopak věděli, jakou to společenství (disentu) skýtá radost, jakou naději a povzbuzení… A je zajímavé, že tohle je něco, co se v těch úvahách (soutěžících studentů) nepromítá nikdy,“ povšimla si porotkyně.
„Měli bychom upozorňovat i na to, že nešlo jen o represe, ale že jsme si navzájem vlastně poskytovali sladkou odměnu společenstvím, kde se člověk dobře cítí,“ dovodila Petruška Šustrová.
Její slova vzápětí potvrdila i zástupkyně pražského magistrátu Eva Vorlíčková, jež podepsala Chartu v roce 1988. „Musím říct, že to byl pocit úlevy. Pocit strašné úlevy, že už patřím na stranu toho Dobra.“ Připojení svého podpisu chápala jako „vyjádření úcty a podpory těm, kteří se k Chartě připojili v sedmdesátých letech, kdy to bylo opravdu hrdinství“. Fakt, že Charta sehrála v našich dějinách pozitivní úlohu, pokládá za nesporný. „A já si myslím, že je naší povinností její smysl a odkaz připomínat a obhajovat: svoboda totiž není zadarmo. Každý z nás by si to měl uvědomit; měli bychom s tímto vědomím žít,“ zakončila pražská radní Eva Vorlíčková.
Soutěžní práce přicházely od samotného dne vyhlášení 14. března 2012 až do uzávěrky o měsíc později. Autoři vítězných prací obdrží dotykový tablet EasyPad 740 a jejich texty budou zveřejněny v Lidových novinách, na www.lidovky.cz a na portálu Moderní dějiny.cz, jehož novou podobu prezentovali po vyhlášení výsledků zmíněné literární soutěže tvůrci z Občanského sdružení PANT.
