V poslední době vnímám mnoho signálů i zjevných iniciativ mladých lidí, z nichž je vidět, že jim to „není jedno“.
Projekt „Kecejme do toho“, kde mladí diskutují palčivá témata, se chystá na čtvrtý ročník.
Minulý týden mi během dvou dnů zasypalo schránku několik desítek mailů od vedoucích mého sdružení, kteří byli dotázáni na názor na jediné slovíčko v připravovaných stanovách.
Mladí organizují výstavy a přehlídky. Besedují s osobnostmi naší kultury i politiky. Zrovna včera probíhala diskuse o tom, jak se zapojit do lokální politiky a jaké jsou možnosti ovlivňovat své okolí, třeba pomocí referenda…
Není mi jedno, jak dopadly volby. Z těch několika týdnů před volbami mám ale pocit velmi příjemný. Především se mladí dali dohromady. V onom předvolebním čase odkryli karty a postoje. Přátelé, kteří nám v překotné době zmizeli z očí, se náhle objevili, virtuálně se setkávali a sdíleli milé a pozitivní příspěvky.
Je známo, že spíš dokážeme být ve střehu, aktivní a pospolu ve chvílích nepohody, když musíme překonávat překážky, než když je klid a o nic nejde. Máme tedy příštích pět let na to, dokázat, že nám to není jedno, a nepromarnit šanci.
A tak s jedním z těch mladých, s Milošem Říhou – Šípkem, propagátorem projektů Skautské století a Skautská vize, věřím, „že už za pět let budeme jako národ připraveni zvolit si člověka, který nebude jen jedním z nás, ale bude patřit k těm nejlepším z nás.“
Michala Kateřina Rocmanová
www.kecejmedotoho.cz
www.skautskestoleti.cz
