Titulek s největší pravděpodobností visí na dveřích dětských spolků a sdružení.
Soudím tak podle mimořádného dotačního programu, který nedávno vyhlásilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, konkrétně odbor mládeže. Jak jinak si vysvětlit dotační program s názvem „Podpora práce s dětmi a mládeží ohrožených sociálním vyloučením“?
Copak do skautských, pionýrských, turistických, hasičských, folklorních a dalších dětských a mládežnických oddílů je dětem ze sociálně znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí vstup zakázán? Nevím o tom a nikdy jsem o tom neslyšel. Naopak jsem byl mnohokrát svědkem toho, jak děti, ať už jsou z jakéhokoli prostředí a z jakýchkoli rodin, si společně hrají, navštěvují zájmové kroužky, plní úkoly, jezdí společně na tábory. Program většiny dětských spolků je zcela přirozeně pro všechny děti bez rozdílu pohlaví, barvy pleti, sociálního zázemí či kulturního prostředí. Stejně, jako každá volnočasová aktivita – ať je to sport, turistika, pěvecký, taneční, keramický, hasičský, včelařský, rybářský, novinářský či jakýkoli jiný kroužek – je prevencí před drogovou závislostí, alkoholismem a kouřením.
„Nepište do projektů fráze, pište, co s dětmi děláte,“ slýchával jsem na školeních k dotačním programům. Teď to je asi opačně. Ve zvláštním dotačním programu je potřeba zdůraznit, že Romům, Ukrajincům, Vietnamcům, Rusům, Američanům, Černochům, bezdomovcům a já nevím komu (dětem ze sociálně znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí), nezakazujeme vstup do našich kluboven, oddílů, kroužků a sdružení, na naše akce. Nebo bychom měli pro tyto děti pořídit kvalitnější fotbalový míč, dražší pastelky, místo stanu jim nabídnout ubytování v hotelu a vedle ohníčku na opékání buřtů postavit gril s lávovými kameny? A těm tzv. „normálním dětem“ vysvětlit, že pro ně nebyl vypsán mimořádný dotační program?
Vyhlášení mimořádného dotačního programu „Podpora práce s dětmi a mládeží ohrožených sociálním vyloučením“ podle mého názoru svědčí o odtrženosti úředníků MŠMT od reálné činnosti dětských a mládežnických sdružení. Takový program je podle mne zbytečný. Jeho výsledkem je pouze další administrativa, ztrácení času sepisováním žádosti, shromažďováním potřebných dokladů (a že jich není málo) a v případě podpory následným vyúčtováváním. To vše na úkor práce s dětmi. Pouze velká sdružení mají placené pracovníky na vyřizování administrativy.
Je známé, že co je násilné, není přirozené. Přesně to sedí na tento mimořádný dotační program. Nepřirozená snaha o něco, co přirozeně funguje. V České radě dětí a mládeže je řada zkušených vedoucích dětských spolků. Možná by stálo za pokus vysvětlit úředníkům na MŠMT, jak vypadá práce s dětmi.
Možná by ministerští měli víc chodit na akce dětských a mládežnických sdružení, aby na vlastní oči viděli, že na integraci dětí ze sociálně znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí není potřeba mimořádný dotační program. Stačí jen dostatečně podpořit kvalitní a léty prověřené programy pro děti a mládež.
PaedDr. Ladislav Hrzal
předseda sdružení Klub Domino, Dětská tisková agentura
Na otevřený dopis obratem zareagoval předseda ČRDM Aleš Sedláček e-mailem, v němž formuloval dvě věcné otázky a připojil svoje odpovědi na ně:
1. Je vhodné vyhlašovat mimořádné výzvy?
2. Je potřebné podporovat začleňování?
Odpovědi:
1. Spíše se kloním k tomu, že mimořádné výzvy jsou také mimořádná administrativní zátěž. Zároveň jsou skoro jediným nástrojem MŠMT, jak motivovat sdružení k nějakým cíleným činnostem. Pokud jsou tyto výzvy vyhlašovány z balíku, který se postupně zmenšuje, místo toho, aby stát, pokud chce něco dělat nad rámec standardu, přidal prostředky, pak se domnívám, že by v současné situaci být neměly.
2. Existují určité bariéry, proč některé děti nemohou docházet do tradičních volnočasových aktivit. Uvedu ti příklad z vlastního okolí. Mám kamaráda na vozíku. Na tábor s námi nepojede, protože nepřejede lávku k záchodu. Do klubovny s námi nepůjde, jsou tam moc příkré schody. Na Šumavu s námi nepojede, objekt není bezbariérový. Na schůzky našich kmenů již v minulosti docházely děti, které potřebovaly asistenty. Pokud by nebyli ti asistenti, často dobrovolníci z jiných občanských sdružení, neměli bychom na schůzce kapacitu se jim dostatečně věnovat. Některá sdružení inovují své vzdělávání, aby si ujasnila, jaké specifické potřeby některé děti mají. Některá použijí peníze na to, aby mohla koupit třeba spacáky na tábor, kam berou i děti z místního ghetta, které by bez značného popostrčení a zajištění materiálu nikam nejely. Dle mého názoru je nutné takovéto aktivity podporovat, protože míra zapojení dětí, které jsou na okraji společnosti, je malá.
Otázka samozřejmě je, jestli by se tak mělo dít z peněz, které byly až doposud určeny na standardní činnost sdružení. Ono totiž když nebude to prostředí, kam by se mohlo integrovat, nebude ani žádná integrace.
#inkluze #socialnizaclenovani #integrace
#inkluze #socialnizaclenovani
Sociální začleňování (inkluze) z pohledu organizací pracujících s dětmi a mládeží je začlenění sociálně nebo zdravotně hendikepovaných dětí a mládeže do volnočasových aktivit pořádaných spolky, oddíly, kluby… apod. Cílem přitom je, aby se stali aktivními a rovnoprávnými členy skupiny. Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) toto sociální začleňování podporuje prostřednictvím rozvoje způsobilostí, dovedností a schopností vedoucích, dobrovolníků a dalších spolupracovníků pracovat s dětmi a mládeží se specifickými potřebami v rámci volnočasových aktivit. Vytváří informační prostor pro sdílení zkušeností a předávání informací o aktivitách podporujících inkluzi dětí a mládeže.
