Kvítka jsou poslové jara, a ty otužilejší zdobily zahrádky i stráně už od konce února. Jenže letos se zima nějak nehodlala vzdát. Žluté talovíny, sněženky a bledulky do prvního jarního dne několikrát zasypal sníh. Na Apríla ho napadlo dokonce tolik, že to způsobilo sněhovou kalamitu. Vtipy o prosinci po celý rok na sebe nedaly dlouho čekat.
Jaro už tu mělo být tři týdny – ale předpověď hlásila, že o víkendu bude zas hnusně a zima. Měli jsme naplánovanou výpravu k huculům, ale přece ji kvůli počasí nevzdáme…
Osada na okraji Prahy, kde koníci sídlí, obvykle dělá čest svému jménu, jmenuje se Zmrzlík. Doporučila jsem tedy vrstevnaté oblečení a rukavice… Dopoledne jsme se zahřáli prací a vyčistili celý velký výběh – za odměnu nás odpoledne čekala dlouhá vyjížďka. Kdo zrovna nejel nebo nevedl koně těm menším, vezl se na voze.
Předpověď naštěstí nevyšla a sluníčko nakonec hřálo celý den.
Normálně bych se vrátila po takovém dni úplně utahaná, tentokrát jsem ale byla nabitá energií. Za večer jsem stihla ještě fůru práce, včetně takové, do které se mi obvykle vůbec nechce… Nevím, jestli mi tu energii předali koníci, sluníčko nebo probouzející se příroda, ale konečně jsem si byla jistá: jaro je opravdu tady 🙂
Michala Kateřina Rocmanová
