V České republice je registrováno na 90 tisíc neziskových organizací, z nichž více než dva tisíce se věnují dětem a mládeži.
Usilují o to, aby volnočasové aktivity, které pro ně připravují, byly smysluplné a aby si z nich děti do života odnesly praktické dovednosti a znalosti. O přínosu neziskovek pro oblast neformálního vzdělávání jsme hovořili s Danielou Havlíčkovou z Národního institutu dětí a mládeže. V současné době se jako garantka podílí na realizaci projektu K2, jehož cílem je podpora kvality a konkurenceschopnosti neziskových organizací pracujících s dětmi a mládeží a školských zařízení pro zájmové vzdělávání.
Jak dlouho se pohybujete v neziskovém sektoru a co vás tam přivedlo?
Dalo by se říci – od malička…, i když mimo školu se to všechno nenazývalo neziskovým sektorem. Jako dítě jsem navštěvovala různé kroužky, jezdila na tábory, v dospělosti jako vedoucí i hlavní vedoucí. Po ukončení pedagogické fakulty jsem začala učit na gymnáziu a dostala jsem na starost i mimoškolní činnost. Společně se studenty jsem organizovala letní brigády, vymýšlela různé aktivity. V průběhu mého učitelování jsem se začala zajímat o nové formy vzdělávání a doplňovala jsem výuku tzv. projektovým vyučováním a novými interaktivními metodami. Ono to, co vypadalo jako zábava a hraní, se postupem času stávalo náročnějším a vyžadovalo možná více aktivního a samostatného přístupu než to klasické – přečtu si, nabifluju se nebo opíšu z taháku a mám hotovo. Po roce 1989 přišly nové příležitosti. Ještě jsem učila, když jsem otevřela čajovnu, kde jsem měla takovou Knihu přání, bolístek a nápadů…, kam návštěvníci zapisovali své postřehy, sny i své zlosti. A to, co je v obsahu dnes již šesti knih, mě před 11 lety inspirovalo k založení neziskovky. A tak čerpám zkušenosti díky lidem, kterým se věnuji v posledních letech ve svém volném čase. Jsou to různorodé skupiny, mladí, dospělí a ti moudří, jak říkám seniorům, kromě toho se věnuji i znevýhodněným, např. prvopachatelům. Sdílím názor, že hlavním smyslem života je pomáhat ostatním a že nejlépe investovaná minuta je ta, kterou investuji do lidí. V roce 2006 jsem v Pelhřimově otevřela Centrum neformální výchovy a vzdělávání, které dnes spolupracuje s neziskovými organizacemi v Evropské unii i mimo ni, ale základem je spolupráce českých a slovenských neziskovek.
Nestátní neziskové organizace hrají důležitou roli v oblasti mimoškolní výchovy. Jak byste tento druh vzdělávání definovala?
Mají nesporně důležitou úlohu v občanské společnosti, podporují aktivitu a výchovu dětí a mládeže, občanů a veřejnosti celkově. Pomáhají vytvářet prostor pro ty, kteří chtějí něco dělat se sebou, pro sebe a tím i pro ostatní. Jejich činnosti jsou rozmanité, a právě ta „barevnost“, různorodost a neformálnost je tím, co je tou jedinečnou devízou všech neziskovek. Definici neformálního vzdělávání obsahuje dokument Strategie celoživotního učení České republiky. Stručně řečeno, jde o dobrovolnou, nenásilnou činnost, která umožňuje lidem zažít pocit úspěchu, a to i těm zdánlivě méně úspěšným. Má svůj cíl, je záměrné, rozvíjí dovednosti a tzv. měkké kompetence, hodnoty, postoje lidí a všeobecně působí na složky charakteru člověka a rozvoj jeho osobnosti.
Je zřejmé, že organizace zájmového a neformálního vzdělávání nabízejí různou úroveň volnočasových aktivit. Jak jim mohou ke zkvalitnění práce pomoci podobné projekty, jako je projekt K2, ve kterém jste garantkou Metodické podpory uznávání neformálního vzdělávání?
Každý projekt může někomu nebo něčemu prospět. Projekty podporují komunikaci, týmovou a partnerskou spolupráci a v neformálním vzdělávání se pohybuje mnoho lidí zkušených i méně zkušených, mnoho praktiků i teoretiků. Podstatné však je, že chtějí něco zlepšit, pracují na sobě a pomáhají dalším. V projektu K2 je mým úkolem podpořit ty, kteří s námi začali spolupracovat, při hledání cesty či postupu ke zkvalitnění volnočasových aktivit, abychom si uměli definovat, co je nutné rozvíjet při činnosti s dětmi a mládeží a pro zvládání úkolů v každodenním životě. Abychom my všichni, kteří se mladé generaci věnujeme, věděli, že vším, co děláme, jak se chováme, působíme na človíčka, který bude mít ve svých rukou nejen svůj život, ale do jisté míry i život náš. Rádi bychom navázali na myšlenku uznání neformálního vzdělávání a postupně ji ve všech rovinách prosadili v praxi. Ale vše je o lidech, o komunikaci a často (bohužel) o striktně daném čase. Nebude-li existovat široké partnerství, projekty si projdou svou nutnou cestu, jejich výstupy se vytratí a nesprávně pojatá udržitelnost může původním myšlenkám ublížit.
Národní institut dětí a mládeže v rámci již skončeného projektu Klíče pro život inicioval v roce 2011 podpis Memoranda o podpoře uznávání výsledků neformálního vzdělávání při práci s dětmi a mládeží. Kolik signatářů dokument podepsalo a v čem vidíte jeho význam?
Memorandum podepsalo 11 signatářů a naší snahou je, aby se k němu připojili další. Tato listina otevírá možnosti k dalšímu jednání o záměrech do budoucna začít uznávat neformální vzdělávání a tím i podpořit v lidech samotných vnitřní motivaci k celoživotnímu učení.
V dnešní době jsou pro každého z nás důležité tzv. klíčové kompetence. Jak je pracovníkům neziskovek a dalších organizací pro zájmové vzdělávání pomáháte rozvíjet?
Klíčové kompetence zahrnují znalosti, dovednosti, měkké kompetence, hodnoty, postoje. V Národní soustavě povolání je uvedeno 15 měkkých kompetencí, každá má pět úrovní. A právě jejich rozvoj je důležitý nejen pro trh práce, ale i pro život samotný. Z těch vycházíme a snažíme se je ve spolupráci nejen s neziskovkami rozvíjet prostřednictvím připravených vzdělávacích programů a postupů pro volnočasové aktivity.
V rámci projektu K2 chcete uvést do praxe tzv. Osobní kompetenční portfolio (OKP), k čemu slouží?
Může to být záznam detailněji popsaných rozvinutých kompetencí a bude se přikládat jako příloha známého Europassu, se kterým je do jisté míry OKP provázáno. Nebo to v budoucnu může být osobní portfolio, na které by navazoval plán osobnostního rozvoje. Ale to vše bude záležet na schopnostech těch, kteří se věnují neformálnímu vzdělávání ať už jako vzdělavatelé nebo účastníci, na vzdělávacích programech a na podpoře sebeevaluace a sebereflexe. K jeho prosazení do praxe bude nutná osvěta, vzbudit zájem lidí o osobní i osobnostní rozvoj. Všichni víme, že je stále co rozvíjet a kultivovat.
Věříte, že díky projektu K2 mohou být neziskovky a organizace pro zájmové vzdělávání „ziskové“?
Ziskové mohou být ve všech směrech. Pokud zkvalitní své vzdělávací programy a volnočasové aktivity, stanou se rovnocennými partnery na trhu vzdělávání i konkurenty v úrovni vzdělávání. Budou cíleně rozvíjet klíčové kompetence, především ty, které zaměstnavatelé potřebují a které nám chybí i ve vztazích mezi lidmi, v pracovním prostředí a ve společnosti vůbec. Budou-li vzdělávací programy napomáhat rozvoji členů organizace a zájemců o neformální vzdělávání v souladu s požadavky měnící se doby, pak to bude zisk i pro celou společnost. 
Realizátory dvouletého projektu K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání (www.ka2.cz) jsou od října 2012 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže. Je koncipován jako individuální projekt národní v celkové výši 57 665 324 Kč (spolufinancuje jej Evropský sociální fond a státní rozpočet České republiky). Jeho cílem je podpořit kvalitu organizací a konkurenceschopnost účastníků neformálního vzdělávání. Směřuje do oblasti nestátních neziskových organizací pracujících s dětmi a mládeží a školských zařízení pro zájmové vzdělávání.
