Soutěž Brána k druhým je určená pro party, skupiny či oddíly dětí a mladých lidí, které pod vedením někoho zkušenějšího vykonaly něco prospěšného pro ostatní v období od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013, nabírá obrátky.
A protože je u nás často zvykem mít sice dobrý úmysl, ale nechávat věci na poslední chvíli, rozhodli se pořadatelé soutěže (odbor pro mládež MŠMT a Národní institut dětí a mládeže) dát šanci i těm, kteří pro samé odkládání nakonec původní datum nestihli, a prodloužit termín uzávěrky až do 30. září 2013. Takže pozor – ještě stále máte příležitost přihlásit se třeba zde a dát světu vědět o tom, že se děje i spousta správných věcí, že existuje řada nezištných mladých lidí se srdcem na pravém místě, schopných pracovat v týmu vrstevníků a odhodlaných za tento tým hrát.
Jedním z patronů 2. ročníku soutěže se stal Vladimír Kořen, populární televizní redaktor a moderátor, který v současné době věnuje své síly starostování v Říčanech. Ten spolu s dalšími osobnostmi bude v říjnu soutěžící týmy hodnotit. Vladimírovi jsme položili několik zvědavých otázek:
Jaké jsou podle Vašich zkušeností dnešní děti? Co Vám dělá v souvislosti s nimi největší radost a co největší starost?
Myslím, že dnešní děti jsou úplně stejné jako ty dřívější. Rády si hrají, mají otevřené oči a často se smějí. Trochu si někdy nechávají utéct čas při televizi a počítačích, na druhou stranu jim právě technika dává přehled, jaký my jsme neměli. Radosti a starosti? Mám radost z toho, jak děti dokážou pomáhat druhým. Byl jsem na mnoha akcích, koncertech nebo představeních, kde děti hrály pro dobro svých kamarádů i celého světa. A starost mám o svět jako celek. Nějak jsme jako lidé přerostli sami sebe a možná jsme přerostli celou zeměkouli. Ale za to děti nemůžou.
Jste starostou. Existují u vás ve městě problémy, které by mohly pomoci řešit děti, mladí lidé a jejich sdružení?
No určitě. A pomáhají. U nás v Říčanech kupříkladu se děti a studenti rozhodli spolupodílet na beneficích. Hrají na sbírkách za vybudování stacionáře pro starší a nemohoucí spoluobčany. Pomáhají se zelení, starají se o park. Chceme udělat město hezčí a teď připravujeme plochy, kde by mohly děti malovat po zdech.
Jakou vy máte vlastní zkušenost ze života v oddíle nebo v partě?
My jsme měli v Teplicích skvělý život. Na základce jsme vymýšleli nejrůznější klukoviny, stavěli jsme bunkry a neustále jsme něco řešili. Na chatě u řeky Ohře jsme byli rozdělení do dvou táborů, které dělila právě řeka. Těch dobrodružství bylo nepočítaně, od nočních útoků po skvělé táboráky při chytání ryb. Dokonce jsme si udělali skvělou a nenápadnou zemljanku dva metry pod zemí. V přírodě jsem byl pořád. Na gymnáziu už bylo míň času, tam jsme zase organizovali společenské akce – Majálesy, točili jsme filmy…. Jak vidíte, byly to tak silné zážitky, že si je pamatuji dodnes.
Zapojujete se dnes nějak do práce s dětmi?
Ale ano, jenže času je málo. Teď hlavně pomáhám s šachovým oddílem a projektem Figurková školička. Dříve jsem vedl rybářský nebo filatelistický kroužek. Sám mám tři děti, tak je živo.
Proč jste přijal nabídku být jedním z patronů soutěže Brána k druhým?
Myslím, že jde o správnou věc. A správné věci je potřeba podpořit .
