Lehko i vážný slovník přirovnání, pořekadel a přísloví – tak zní podtitul knížky „Kdo jinému jámu kopá…“, určené dětem, a nejen jim.
Textovou část zpracovala spisovatelka Anna Novotná, o hojné ilustrace se postaral výtvarník Jiří Votruba – a úsilí věnované jejímu vydání nakladatelstvím Práh bylo završeno 28. prosince 2013 v Tapatanu. „Ostrov čtení a her“ Tapatan se vynořil na pražském Žižkově docela nedávno… No, a právě tam se zmíněná knížka křtila.
Je to vlastně trochu zvláštní. S nadsázkou by se dalo říct, že mnohým okřídleným úslovím by nejspíš porozuměli (kdyby se s nimi ve své době setkali) snad i lovci mamutů a nosorožců srstnatých. Třeba zrovna tomu s tou lapací jámou… Člověku počítačovému však jejich smysl, zdá se, uniká. „Náš životní styl se natolik změnil, že čistě obsahově jsou pro nás klasická česká přísloví již nesrozumitelná. A tím spíš jsou nesrozumitelná pro děti,“ stýská si anotace knižní novinky Kdo jinému jámu kopá…. „Přitom znalost přísloví bývá součástí přijímacích testů na střední školy,“ upozorňuje.
Anna Novotná s Jiřím Votrubou se neblahý stav pokoušejí trochu napravit. Se znalostí věci, přehledně a kresbičkami odlehčenou formou. „Knížka vypadá nenápadně, ale autoři se museli vypořádat s více než pěti sty hesly,“ konstatoval zkraje podvečerního křtu v Tapatanu přítomný jazykový odborník z Ústavu pro jazyk český Martin Prošek.
Básník a spisovatel Pavel Vrána, který na něj navázal, soudí, že „knížka by měla krásně frčet do světa“. Proč? „My jsme tady měli dopoledne řádově čtyřicet dětí, které se u toho (představení knižní novinky nejmenším čtenářům) obrovsky bavily,“ vysvětlil. „Já si myslím, že ta knížka je jak pro děti, tak pro dospělé,“ shrnul Pavel Vrána.
Za pravdu mu dává moudrý kmotr knihy Ivo Šmoldas: „Jsem potěšen, že vychází takováhle knížka, zvláště tedy v podobě krajně noblesní. To já mám čím dál tím raději. A taky: po letech práce v nakladatelství už začínám mít averzi k tištěnému slovu, mám radši obrázky, to se přiznám,“ poznamenal. „Ale taky si rád počtu,“ připustil Ivo Šmoldas vzápětí. „A jelikož mám slabost pro náš rodný jazyk – hlavně proto, že se mi žádný další jaksi nepodařilo k sobě pořádně přichýlit – tak se věnuju holt tomu, co je, a česká rčení a přísloví a různé průpovídky mám velice rád. 
Bohužel mi do toho zasahuje chabá paměť – tedy přímo senilita, ne-li už tedy ty alzheimerový projevy – takže se občas zarazím, když chci pronést nějaké to rčení: nejsem si tak zcela jist, jestli jsem to nějak nezbodnul… Tak se jdu někam podívat – většinou do Zaorálkových Lidových rčení, což je má oblíbená kniha – ale nejsou tam obrázky…“
Vítanou alternativu tedy může nyní představovat bezmála stotřicetistránková publikace Kdo jinému jámu kopá…. „Tato půvabná, hravě provedená knížka plná ilustrací, je určená dětem, ale nejen jim. Vždyť přísloví, pořekadla a přirovnání jsou součástí naší kultury. Každé přísloví obsahuje krátký srozumitelný výklad, základní heslo k vyhledání a ilustraci,“ praví knižní anotace.
Kdo například neví, oč jde, když se o někom říká, že „tře bídu s nouzí“, ze slovníku se dozví, že takový člověk „má všeho nedostatek“, že „žije na hranici základních životních potřeb“. Pro větší názornost je připojena malůvka, na níž si kdosi připravuje prapodivný pokrm: do talíře sype ingredience ze dvou sáčků, popsaných jako „Bída“ a „Nouze“. Asi už nepřekvapí, že dotyčný má na sobě záplatované triko, jak by ne…
Nebo jiný příklad: jak známo, „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. Výklad ve slovníku říká, že „se snadno najde důvod druhého člověka kritizovat, obvinit nebo pronásledovat“. A k tomu, pro lepší pochopení, je přikreslený houslista ve fraku, připravený bůhvíproč potrestat strakatého čokla – smyčcem…
A do třetice – ten, kdo něco „dělá na jedno brdo“, to podle slovníku „dělá stále stejným způsobem, opakuje se, a tak je to nudné“. Figurka u tohoto hesla je nakreslená s natahovacím klíčkem v zádech, takovým, jaké mívají některé hračky, typicky autíčka; v závorce rovnou najdeme i kurzívou psané vysvětlení toho, co znamená výraz brdo. Původně šlo o „označení hřebenu tkalcovského stavu“, slovní spojení tedy vlastně znamenalo „tkát stejným způsobem“…
Kdy vůbec a jak přišla autorka na nápad slovník vydat? „Eliška, Jonathan, Klára a Sebastian – moje děti – mě vždycky vyprovokují k psaní další knihy. A tak je tomu i v tomto případě. Začalo to tak, že pod vánoční stromeček dostaly velmi oblíbenou společenskou hru. Určitě ji znáte: musíte předvádět, malovat nebo vysvětlovat různá slovní spojení, přirovnání a přísloví. Hrajeme ji všichni moc rádi – hodně se nasmějeme, někdy se pohádáme na smrt, ale vždy se dobře pobavíme. 
Když jednou došlo na vysvětlování přirovnání a přísloví, začali mít dospělí nad dětmi silnou převahu, prostě jsme je drtili. A právě tady vznikl ten impulz – sepsat a vysvětlit přísloví, pořekadla a přirovnání, se kterými se děti mohou setkat v knihách, ve škole, při přijímacích zkouškách na víceletá i čtyřletá gymnázia,“ přiblížila Anna Novotná v předmluvě své knížky okolnosti jejího vzniku.
