Ostatní rezorty jim totiž přiškrtily kohoutky – tak zní podtitul rozhovoru v 7. letošním čísle Učitelských novin.
Jakoby pro MŠMT inflace v oblasti mládeže již řadu let prakticky neexistovala. Přes dvacet let se výše dotace v této rozpočtové subkapitole drží na hladině dvou set milionů korun, zatímco další z těchto subkapitol, sport, jen vloni obdržela o miliardu více. Nejen o nedostatku financí s námi hovořil předseda České rady dětí a mládeže ALEŠ SEDLÁČEK.
Jak v současné době vnímáte oblast mládeže na MŠMT? Je tomuto tématu věnován dostatečný prostor?
Nejdůležitější je téma mládeže na ministerstvu školství vůbec udržet. Přestože MŠMT má slovo mládež přímo ve svém názvu, jde o naprosto zanedbatelnou část aktivit tohoto rezortu. Mám dojem, že i tyto skrovné aktivity postupně ubývají. Na první pohled to vypadá možná pozitivně – stát zeštíhluje a šetří. Otázkou ale je, jestli nejde jen o optická a kosmetická opatření a zdali na druhou stranu méně peněz do oblasti mládeže není z dlouhodobého hlediska de facto ztrátou.
Mezi ta nejvýraznější úsporná opatření z poslední doby jistě patří zrušení Národního institutu dětí a mládeže (NIDM), respektive převedení některých jeho vybraných aktivit na jiné organizace. Jak hodnotíte tuto změnu?
Zatím to vnímám tak, že možná došlo ke zbytečnému zmatku, který neodpovídá pozitivnímu efektu, jenž zrušení NIDM mělo přinést. Jako sdružení dětí a mládeže to zejména vnímáme u někdejšího evropského programu Mládež v akci, kde se obáváme zhoršení jeho funkčnosti. V minulosti jsme se jako členové řídícího výboru mohli vyjadřovat k chodu agentury Mládež (ta se dílem zodpovídala odboru pro mládež MŠMT, částečně Bruselu) a měli jsme tak určitý vliv na výběr priorit programu na národní úrovni. Tento program sice nezanikl, ale byl sloučen s ostatními programy celoživotního učení. A problém spočívá v tom, že tyto další programy fungují velice technicistně a neosobně, což pravděpodobně postihne i program pro mládež.. Myslím si navíc, že není dobře, že odbor pro mládež MŠMT ztratil na chod tohoto programu zásadní vliv.
A co výše státních finančních prostředků pro oblast mládeže? Peněz je stále méně a méně…
Ano, to je pravda, pokles je dlouhodobý. Na druhou stranu není nijak výrazný, za což těm, kdo se o to na MŠMT v minulosti postarali, děkujeme. Riziko není v tom, že by tradiční mládežnické subjekty s těmito penězi nedokázaly vyjít, ale zájemců o finanční podporu v poslední době dramaticky přibylo. Není to způsobeno tím, že by stále vznikaly nové a nové organizace, ale tím, že peněz poskytovaných jinými ministerstvy je nyní velice málo. To znamená, že organizace, které o finanční podporu dříve žádaly v rezortech životního prostředí, zdravotnictví nebo kultury, se nyní převážně obracejí jen na ministerstvo školství. Programy, které využívaly, sice zpravidla nezanikly, ale peněz je v nich nesrovnatelně méně než v minulosti. V žádostech se tak začínají objevovat typy aktivit, jež tam dříve zpravidla nebývaly, třeba některé umělecké činnosti nebo aktivity určené pro zdravotně postižené. Zároveň je ale potřeba ještě dodat, že i když počty sdružení dětí a mládeže v zásadě nenarůstají, přibývá jejich členů.
Čemu tento trend přičítáte?
Zatím těžko říci. Půjde asi o souběh několika faktorů. Jednak se zde projevuje nárůst populační křivky, jednak se zvyšuje zájem o činnost sdružení. Věříme, že je to způsobeno kvalitou a atraktivitou nabízeného programu, avšak zároveň zde pravděpodobně hraje roli i finanční hledisko – náklady na účast dítěte v nějakém z těchto programů jsou prakticky vždy nižší, než platby za organizovanou činnost v různých kroužcích nebo sportovních oddílech.
Pokud bude chtít nový ministr školství vzniklou situaci řešit, má v zásadě jen dvojí možnost: Buď bude rámec pro žadatele nastaven tak, aby se do něho vešla jen tradiční sdružení dětí a mládeže, nebo jednoduše přidá peníze…
Pakliže by ministr dotační titul definoval mnohem úžeji, některé subjekty by to zásadně poškodilo – už by neměly kam se pro státní finanční podporu obrátit, a to není dobrá cesta. (Dané subjekty mohly o peníze MŠMT žádat už dříve, ale výhodnější to pro ně tehdy bylo v některém z dalších rezortů.) Jsme tedy jednoznačně pro druhé možné řešení, tedy přidat více peněz, a to relativně málo. Nyní se rozděluje 200 milionů korun ročně, 30 milionů navíc by mělo stačit. Takovéto navýšení se v hospodaření rezortu prakticky neprojeví. Opodstatněnost tohoto kroku vyplývá i z toho, že se také zvyšují požadavky na administrativní náročnost, kterým sdružení musejí na základě pravidel nastavených státem vyhovět.
A co legislativa? Ta sdružením pracujícím s dětmi a mládeží činnost nekomplikuje?
Momentálně největší otazník visí nad budoucností takzvaných dětských skupin, které jsou předmětem nově navrhované legislativní úpravy. Na první pohled jde o dobrou myšlenku, třeba snížení daňového základu rodičům o částku, kterou na provoz skupiny vynaloží. Především však pravidla určující podmínky provozu těchto skupin jsou pro nás již velice svazující. Hygienické předpisy určené ministerstvem zdravotnictví jsou sice asi v širším kontextu opodstatněné, ale jsou ohrožující pro dobře fungující klubová centra, která se starají i o děti předškolního věku. Především se to dotýká lesních klubů, kterým se neoficiálně říká lesní školy a jež zažívají velký boom. Nedávno byly jen tři, dnes je jich ke čtyřiceti a odhadujeme, že během pěti let by jich mohlo být až tři sta. A přestože nemohou při pobytu v přírodě tyto kluby přirozeně splňovat požadované hygienické předpisy určené dětským skupinám, působí na děti prokazatelně zdravotně velice pozitivně. Navíc se v nich realizuje vzdělávací program.
A je tedy skutečně jisté, že se nová legislativa týká i sdružení dětí a mládeže? Ta přece nikdy nejsou jen místy na hlídání dětí.
Z definice dané zákonem není zcela jasné, kdo všechno je tím, jenž poskytuje denní péči v předškolním věku. Ovšem u výčtu sankcí se dozvídáme, že ten, kdo není registrovanou skupinou, ale tuto péči poskytuje, se vystavuje postihu! Přestože se zákon snaží řešit nedostatek míst v mateřských školách, paradoxně vážně ohrožuje i aktivity, které zde v této oblasti spontánně vznikly, fungují na dobrovolnické bázi a jsou velmi úspěšné. Stát tak vlastně rodiče připravil o právo určit si podmínky, za nichž bude jejich dítě vychováváno. Divili jsme se, proč stát nereguloval živnost, která má tuto službu poskytovat, než aby omezoval subjekty založené na neziskové bázi. A dozvěděli jsme se, že takováto živnost se prý nedá v potřebné šíři regulovat. Zpracovali jsme proto návrh změn dosavadního pracovního znění legislativního návrhu tak, aby ten, kdo chce do tohoto systému vstoupit a využívat jeho výhody, tak učinil, ale nebyl k tomu nucen. Nechceme totiž, aby pod rouškou obecné péče byla potlačována elementární svoboda toho, jak mají být vychovány naše děti.
Nehrozí tak i ohrožení samotných letních táborů?
Předpokládám že ne, protože se nejedná o pravidelnou průběžnou celoroční činnost – jde o jednorázovou, časově jasně ohraničenou akci.
Ještě nějaké břímě vám stát nově vkládá na bedra?
Ano. Jedná se o soudní poplatky v rejstříku spolků, obecně prospěšných společností či ústavů. Co do počtu jde však hlavně o spolky. Sami jsme dlouho usilovali o to, aby spolky měly nějaký veřejný rejstřík, jako ho mají třeba obchodní společnosti, a to proto, aby si kdokoliv mohl o daném subjektu zjistit základní informace. Chtěli jsme tím dosáhnout toho, aby se zvýšila transparentnost, například povinné zveřejňování stanov. Tak bude hned jasné, co je posláním daného spolku. Přehlédli jsme však v jiném zákonu, že se má za jednu změnu v rejstříku platit tisíc korun, pobočné spolky nevyjímaje. Čím větší a strukturovaněji organizace je, tím to pro ni bude tedy nákladnější. Takže například skauti, kteří mají zhruba 600 středisek, jen za prvotní registraci určenou zákonem zaplatí 600 tisíc korun! A pak pouze stačí třeba změna hlavního vedoucího střediska a organizaci to bude stát dalších 1000 korun. Jsou opět dvě možnosti: Buď ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s ministerstvem financí změní úhradovou vyhlášku tak, že se bude platit třeba jen 50 korun, nebo bude muset přijít novelizace zákona, která výčtově určí, které typy právnických osob jsou z poplatku osvobozeny.
Před lety se připravoval přímo samostatný zákon o mládeži. Ten postrádáte?
Nikoliv. Co bychom ale uvítali, je nový zákon o dobrovolnictví, který by naši oblast nereguloval, ale mohl by ji skutečně podpořit. Na základě tohoto zákona by pak byl právně definován pojem dobrovolníka a jeho právní vztah k dané organizaci, což doposud chybí. Dobrovolníci se dnes proto dostávají do situací, že když například dostanou od sdružení jídlo, je jim proplaceno cestovné nebo obdrží ochranné pracovní pomůcky, jsou nám v extrémních případech kladeny otázky: Jde o příjem? A jestliže ano, kde byl zdaněn? Na straně poskytovatele, nebo příjemce? Jste zaměstnanci? Ne. Dobrovolníci? Nikoliv. Zákon o dobrovolnické službě totiž říká, že program musí být akreditován na ministerstvu vnitra…
O jakou právní definici tedy usilujete?
V prvé řadě je potřeba říci, co je dobrovolnictví: Jde o službu bez finanční odměny, která není vykonávána v osobním prospěchu nebo v prospěch vlastní rodiny. Dále jde o konstatování, že existují dobrovolnické organizace, jež konají nějakou veřejně prospěšnou aktivitu a které svůj případný zisk nijak nepřerozdělují. Jinak řečeno, dobrovolnická práce neslouží k obohacení těch, kteří v dané organizaci kontrolují finanční toky. Jinak by šlo o zneužití dobrovolnické práce. A dobrovolník pak má právo doložit účast na takovýchto aktivitách a poukázat na kompetence, kterých při této práci prokazatelně nabyl. Organizaci zase vzniká právo přijmout od daného dobrovolníka dar v podobě dobrovolnické práce. Sdružení pak může tento dar použít při kofinancování dotací v rámci různých programů. To znamená, že organizace, která nemá vysoké členské příspěvky, ale disponuje prací mnoha aktivních dobrovolníků, může žádat i o příspěvek, na nějž by kvůli nedostatku vlastních peněz potřebných ke spolufinancování jinak nedosáhla. Nyní se proto snažíme vytvořit návrh systému hodnotícího dobrovolnickou práci tak, aby byl v souladu s šetřením, které už provádí Český statistický úřad, když sleduje objem vykonané dobrovolnické práce.
Text Lukáš Doubrava, foto v UN Petr Husník
Učitelské noviny 7/2014
