Do českolipského Jiráskova divadla se na pozvání tamního TOM Chippewa sjela desítka oddílů tomíků doslova z celé země.
Nejdelší cestu vážilo třinecké Maracaibo, blíž už to měl se svou kulinářskou šou pražský TOM S.T.A.N. Nechyběli turnovští Máci, domácí Dakoti či Kameničtí Magneti, kteří jsou navíc ze Šenova. Zelenou agitku, řečeno vlastními slovy, přivezli Stopaři z Kovářské, sociální drama o vztazích v rodině předvedli Robinsoni z Poděbrad, Něhurka bojovala s macechou v divadle předvedeném kravařskou školou a Roháči z Kladna snili a snili…
Na jevišti tryskaly nápady, někteří hodně malí herci plakali nebo i usnuli, také velcí herci, třeba jevištní mág Zbyněk Báča, usnuli, takto v kočárku pro zcela jiné váhové kategorie.
Divadlo navštívila paní starostka a její zástupce, o plné žaludky se starali sami vystupující, jejichž maminky navařily a napekly…Nu a kdo si odnesl tradiční obří dort, který věnovalo hodné ústředí tomíků?
Byli to hostitelé, tedy TOM Chippewa. Jejich Nejlepší koncert všech dob našel milosti v očích poroty, druzí byli Stopaři z Kovářské (hlavně přesvědčivý synek vedoucího Honzy Zdiarského, kterému celé divadlo drželo palce, aby při mašírování po podiu nezahučel do hlediště…), třetí místo si odnesl Petrovičův velký den, slovanské drama o životě baleťáků, kde hrál člen ústředního náčelnictva Tomek Hurt přesvědčivě upíra a Magneti z Kamenického Šenova.
Porota rozdala i řadu diplomů za dílčí kategorie, slzičky tedy nemusel ronit nikdo.
Pochvala patří i Vénovi a jeho hbitým ručkám, kterými prohazoval všemožná svítící a žonglovací udělátka, stejně jako českolipským mladým bubeníkům, kteří opravdu umí! O nemalé práci organizátorské, o slzách, které svět nevidí, není asi potřeba psát.
Víc takových Cimrmanů!
(ton)