Všechno začalo už loni v prosinci, když televize neustále vysílala reportáže o nemocném Ladislavu Hasmandovi a jeho nevyléčitelné nemoci a bezmocných rodičích.
Takových reportáží je spousta a projdou jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ale tahle byla jiná, byla o klukovi z České Lípy. A já jsem taky z Lípy a přece, kdo jiný by si měl pomáhat, když ne lidi z jednoho města. Jeden večer, jedna reportáž, jeden nápad a následoval kolotoč rychlých akcí. Chtěli jsme pomoct jako oddíl, ale jen chodit po městě a vybírat peníze… to je bez nápadu a hlavně, co vám kdo dá?
Co takhle topinky a táborová kamna? Ostatní vedoucí nápad okamžitě podpořili, starostka akci zaštítila, město zajistilo oficiality a tomíci z České Lípy smažili topinky na Vodním hradě Lipý v rámci vánočního jarmarku. Akce to byla nanejvýš úspěšná i díky mediální masáži a výtěžek byl 20 tisíc korun.
Letos jsme chtěli akci zopakovat, ale objevil se problém v podobě cílové osoby. Chtěli jsme opět konkrétní pomoc konkrétní osobě. To se nakonec nepodařilo a spolupráci jsme domluvili s českolipským denním stacionářem. Výtěžek z topinek zůstane v Lípě, ale přeci jen se „rozplyne“ v rámci chodu organizace. Trochu chybělo nadšení a zapálení pro věc.
Jaký obrat ale nastal v momentě, kdy jsme šli s dětmi na návštěvu stacionáře, ještě před prodejem topinek, abychom věděli, kam peníze půjdou. Tomíci měli spoustu otázek na sociální pracovnici a zajímalo je opravdu vše a hlavně se nebáli vůbec zeptat. Bohužel hlavní pracovní doba ve stacionáři je v době, kdy jsou děti ve škole a tak jsme nepotkali žádné klienty. Děti projevily zájem se s klienty setkat a vyzkoušet si aktivity, které denní centrum nabízí – práci s korálky, výrobu košíků, ping pong, florbal atd. Naštěstí denní centrum funguje v době pololetních prázdnin, kdy naopak nefunguje dětem škola.
Zpět k topince.
Když bylo jasné, koho podpoříme, museli jsme odvést práci. V neděli 30. listopadu jsme naložili táborová kamna, dvacet chlebů darovaných Jizerskými pekárnami a vyrazili na Vodní hrad smažit topinky. O smažení ze strany tomíků byl zájem veliký. Ač jsme měli předem rozdělené skupinky, někteří vydrželi na hradě celý den a smažili, loupali česnek, vařili čaj a hlavně prodávali topinky a nabízeli je kolemjdoucím. Topinek se nakonec prodalo spoustu, ale kolik jsme vlastně „vydělali“, jsme zjistili až v samotném stacionáři při předávání peněz klientům a ředitelce organizace. V denním centru jsme strávili příjemnou hodinku, spočítali peníze, dostali buchtu, fotili se a slíbili si, že 30. ledna o pololetních prázdninách určitě dorazíme a že už se obě strany moc těšíme. Zároveň jsme s paní ředitelkou mluvili i o našich oddílech a dokonce padl nápad, že by v létě o prázdninách klienti stacionáře přijeli na jednodenní výlet k nám na tábor.
Letošní ročník dobročinné akce tak nabírá nečekaný rozměr zajímavý pro obě strany a jak o celé akci napsal bývalý místostarosta: „Takový čin vydá za sto hodin občanské nauky.“
Renata Dvořáková, TOM Chippewa, Česká Lípa
