…Zprávu o smrti Václava Havla jsem před třemi lety přijal ve vlaku cestou do práce, byla neděle, měl jsem službu a udělalo se mi smutno. Uzavřela se důležitá etapa přinejmenším pro životy mých vrstevníků, dnešních čtyřicátníků.
V pražských ulicích to bylo znát, do večera se spontánně přes esemesky a maily svolaly tisíce lidí k tichému setkání na Václavském náměstí, nikdo to neorganizoval, zapalovaly se svíčky, vzpomínalo na listopad 1989.
Jestli se ze Sókrata většině lidí vzdor povinné školní docházce vykouří z hlavy vše až na větu „Vím, že nic nevím,“ možná za pár let z Havla zbyde pro většinu z nich ono rčení o pravdě a lásce, která musí zvítězit nad lží a nenávistí.
I tak by šlo ale o pozitivní poselství. Kdo z nás se jednou bude moci něčím podobným pochlubit?
Tak uzavírá svůj komentář se vzpomínáním na Václava Havla Josef Koukal, komentátor Práva. Celý článek najdete na:
http://www.novinky.cz/komentare/356709-komentar-i-kdyby-zbyla-jen-pravda-a-laska-josef-koukal.html