Březové lístky: Radka „Lobi“ Pešlová

Březový lístek je ocenění, které si mezi sebou v České republice navzájem udělují vedoucí dětských oddílů za práci s dětmi a pro děti. Zeptali jsme se:

1. V jaké organizaci působíš, co s dětmi děláš a co tě na práci s dětmi baví?
2. Při jaké příležitosti jsi svůj poslední BL dostal a co to pro tebe znamená?

Radka “Lobi” Pešlová, zelený BL
1. Asi od svých 12 let jsem působila v oddíle Fram, kde jsem měla svoji družinku mladších dětí, se kterými jsme jezdili ven a snažili se v duchu skautských zásad vzdělávat. V pozdějším věku mě kamarád ze spřáteleného oddílu Spirála požádal o vedení předškolních dětí, ale s těmi jsme absolvovali jen tábory. No a v dospělosti jsem si založila vlastní oddíl Skyla, který jsem ale kvůli práci sloučila právě se Spirálou. Od této doby se specializuji na práci s postiženými, a to nejen s dětmi, ale i jejich rodiči. Nejsem typický volnočasový dobrovolník. Nevzdělávám děti, nezaplňuji jejich volný čas… Prostě pomáhám, a to i profesně. Směřuji rodiče s dětmi; pomáhám jim uplatňovat jejich práva; učím je, jak se o sebe víc starat, jak na sebe mít čas. Věnuji se v tomto ohledu i dospělým. Je mnoho organizací, které umějí a nabízejí své služby… Já pomáhám rodinám získat prostor, aby se o nich dozvěděli a měli vůbec šanci a čas je využít. K této činnosti externě lektoruji a pomáhám při vzdělávání pracovníků a dobrovolníků volnočasovek, sociálních pracovníků a úředníků. Vše je zaměřeno na sociální oblast a práci s lidmi. Myslím, že dětským věkem sice všechno začíná, ale nekončí :). Ke své práci, co je mi koníčkem, jsem se ale pomalu vrátila také zase ke klasičtější práci s dětmi. „Své“ postižené neopouštím, ale začala jsem se opětovně věnovat i „zdravým“ dětem, a to jako vedoucí na dětském táboře Brněnka. S těmito dětmi pořádáme v průběhu roku akce, ve kterých se je snažíme maličko výchovně ovlivnit a na táboře je pak trošku nadneseně cílem „přežít bez wifi, elektrického proudu a teplé vody“. Nemohu vlastně ani říci, co mě na tom všem baví – tak jednoduše to nevnímám. Prostě mám pocit, že dělám to, co bude užitečné i pro ostatní. Vnímám, že o to, čeho se mi dostalo, se mohu podělit, a dělá mi radost, když jsou moje schopnosti k užitku i druhým. Těší mě rozvíjet ostatní, vzdělávat je, ukazovat jim jejich vlastní svět z jiného pohledu, zvětšovat jejich „prostor“.

2. Březové lístky jsou pro mě silným pojmem a dlouhou dobu (asi od roku 1998) jsem je vnímala jako symbol určité skupiny vyvolených, kteří měli jakýsi svůj svět. Setkávala jsem se s nimi na vzdělávacích akcích volnočasových pracovníků a míjely mě. Uznávala jsem je, obdivovala a tak trošku záviděla :). Věděla jsem, že moje práce je jiná a nemohu se pyšnit celodenní prací s dětmi jako třeba Mikin, Tatanka, Kolčava, Medvěd, Atka, Fakír, Cuti, Ček a jiní, kteří jsou mi velkou inspirací. Přesto ale někdo přišel a řekl, že to, co dělám, má taky smysl, a že bych si snad zasloužila svůj první Březový lístek. A musím říci, že to bylo vážně velké a silné překvapení. Bylo to na RVVZ (Regionální vzájemné výměně zkušeností, pozn.) v Mikulově 2013 a od té doby mi zelený lísteček obývá moji pracovničku a už i já patřím mezi ty, o kterých někdo zjistil, že svoji práci dělají s láskou a snad tak trošku jako poslání :).

Jan Burda hovoří o Galénově nadačním fondu a ocenění Březový lístek.