V roce 2011, během Evropského roku dobrovolnictví, jsme spolu s dalšími 99 kolegy a kolegyněmi z dobrovolnických panevropských sítí vytvořili soubor doporučení, jak by se mohlo či mělo dobrovolnictví v následujícím čase v Evropě rozvíjet.
Dokument dostal název Policy Agenda for Volunteering in Europe ( P.A.V.E. – Politický program pro dobrovolnictví v Evropě). Vytváří zajímavou matici, kdy u každé cílové skupiny – instituce EU, členské státy, sociální partneři a občanská společnost – doporučuje, jak naplňovat vytyčené záměry ERD 2011:
1. usilovat o vytvoření prostředí příznivého pro dobrovolnictví a tam, kde je třeba, řešit stávající překážky bránící dobrovolným činnostem;
2. umožnit organizátorům dobrovolných činností, aby zlepšili kvalitu svých činností, tedy i dobrovolnických;
3. oceňovat a uznávat dobrovolné činnosti ze strany tvůrců politik, organizací občanské společnosti, veřejných institucí a odvětví formálního a neformálního vzdělávání i zaměstnavatelů;
4. zlepšit povědomí o hodnotě a významu dobrovolnictví.
Právě čtvrtý cíl zahrnuje i volání po měření dobrovolnictví v Evropě. Doposud totiž neexistovala žádná porovnatelná data. V jednotlivých zemích bylo uskutečněno několik průzkumů dobrovolnictví, které se týkaly řady podstatných aspektů této činnosti (nejen míry zapojení do dobrovolné činnosti a demografického profilu osob, které ji vykonávají, ale například i jejich motivace). Využití těchto průzkumů k analýze v rámci celé EU brání nejednotnost, pokud jde o rozsah a způsob definování dobrovolné práce, a další metodické rozdíly (např. délka období, na něž se průzkum vztahuje, nestejné věkové hranice zkoumaného obyvatelstva, různý způsob realizace průzkumu, přesnost výsledků) a také odlišná data průzkumů. Jak vyplývá ze zprávy, kterou pro Evropskou komisi vypracovala poradenská společnost GHK, mohou rozdíly ve výsledcích často dosáhnout 30–40 procentních bodů1.
Přes značné rozdíly ve výsledcích jednotlivých průzkumů na mezinárodní úrovni i mezi výsledky vnitrostátními a mezinárodními lze konstatovat, že dobrovolná práce – dokonce i tehdy, když vezmeme v potaz pouze formální dobrovolnou práci – je velice rozšířená. Odhadovaný počet osob vykonávajících dobrovolnou práci v EU se ve skupině lidí starších 15 let pohybuje mezi 92 a 150 miliony, což by znamenalo, že se na dobrovolné, nevýdělečné činnosti v různých organizacích podílí 22 % až 36 % dospělých obyvatel všech zemí EU2. Ve stanoviscích nejvýznamnějších institucí EU k dobrovolné činnosti se uvádí poměrně nízký odhadovaný počet dobrovolníků nepřesahující 100 milionů osob3.
Jediné momentálně dostupné údaje, které se ovšem omezují pouze na formální dobrovolnou práci vykonávanou v neziskových organizacích a jsou odhadovány na základě značně nejednotných postupů, pocházejí z projektu mezinárodních srovnávacích průzkumů neziskového sektoru, které koordinuje Univerzita Johna Hopkinse. Tyto údaje vymezily podíl dobrovolné práce vykonávané v neziskových subjektech na HDP a pracovním potenciálu ekonomicky aktivního obyvatelstva pouze ve třech zemích EU – v České republice (0,2 % HDP, 0,5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva), ve Francii (1,4 %, 3,2 %) a v Belgii (0,7 %, údaj není k dispozici)4.
Iniciativy se proto chopilo Evropské centrum pro dobrovolnictví (CEV), jež už nějakou dobu spolupracovalo s Johns Hopkins University v USA na metodice měření, kterou následně zaštítila i Mezinárodní organizace práce (ILO). Vznikla tak příručka Mezinárodní organizace práce o měření dobrovolné práce Manual on the Measurement of Volunteer Work – jakožto koncepční rámec pro měření formální a neformální dobrovolné práce v různých kulturních a právních podmínkách. V souladu s její definicí je dobrovolná práce „dobrovolnou (nepovinnou) nevýdělečnou činností, tzn. dobou, kterou jednotlivci bezúplatně věnují práci vykonávané prostřednictvím příslušné organizace nebo přímo ve prospěch jiných osob mimo vlastní domácnost“5.
Na základě metodických zásad, jež byly popsány v příručce MOP, již provedly vnitrostátní statistické úřady ve třech zemích EU (v Polsku, Maďarsku a Itálii) průzkumy rozšířenosti a hodnoty dobrovolné práce, Belgie jej nyní provádí a některé další země se je provést chystají6. Momentálně jsou k dispozici údaje z Polska za rok 2011. Z těchto údajů vyplývá, že formální a neformální dobrovolná práce dohromady představovala ekvivalent práce 9,6 % osob pracujících v širším národním hospodářství (včetně dobrovolné činnosti) a 2,8 % šířeji definovaného HDP. V Polsku, kde jsou velmi silné širší rodinné vazby, tvořila klíčovou složku dobrovolné činnosti neformální dobrovolná činnost – na počtu osob pracujících v národním hospodářství, do něhož byla zahrnuta také dobrovolná práce, se podílela 8 % a na šířeji definovaném HDP 2,2 %. Formální dobrovolná práce pak představovala 1,6 % a 0,6 % ve výše uvedených kategoriích7.
Příručka o měření dobrovolné práce, vydaná pod záštitou MOP, je téměř ve všech dokumentech EU týkajících se dobrovolnictví uváděna jako vhodný model pro provádění statistických průzkumů v této oblasti. Na metodické postupy uvedené v této příručce upozornila rovněž Mezinárodní konference statistiků práce, která je označila za odpovídající základ pro zkoumání dobrovolné práce. V souladu s usnesením, jež bylo dne 11. října 2013 přijato na 19. mezinárodní konferenci statistiků práce, zahrnuje statistická definice práce dobrovolnou práci. V důsledku toho se navrhuje, aby byla předmětem pravidelného statistického sledování. Řešení navržená v této příručce si získala podporu i u subjektů působících ve třetím sektoru – řada nevládních organizací propaguje tento model zkoumání dobrovolné činnosti.
Tento metodický přístup vychází z pracovní definice zkoumaného jevu, o němž se v příručce hovoří jako o dobrovolné práci (volunteer work). Ta se neopírá o konkrétní pojem či pojmy, jež jsou jednotně používány k průzkumu v daných zemích, ale je spíše popisnou definicí, v níž se poukazuje na tři hlavní znaky. Za dobrovolnou práci je považována činnost, která:
a) má charakter produktivní práce;
b) je nevýdělečná;
c) je dobrovolná a
d) není vykonávána ve prospěch vlastní domácnosti.
Příručka MOP obsahuje řadu dodatečných objasnění, která mají zahnat případné pochybnosti ohledně výkladu těchto kritérií.
Model zkoumání, který je v příručce MOP navržen, vychází z několika obecných zásad, jež mají zajistit jejich jednotnost nezávisle na typu šetření, pomocí něhož bude průzkum uskutečněn:
a) zahrnutí co nejširšího obyvatelstva tak, aby se v něm odrazily všechny jeho důležité složky;
b) využití definice dobrovolné práce uvedené v příručce a terminologie, která je v této definici použita;
c) zahrnutí veškerých druhů dobrovolné práce (dobrovolná práce vykonávaná pro určitou organizaci nebo jejím prostřednictvím a dobrovolná práce vykonávaná přímo ve prospěch osob mimo vlastní domácnost nebo ve prospěch společenství);
d) zahrnutí proměnných uvedených v doporučeném modulu pro zkoumání: čas věnovaný dobrovolné práci (počet skutečně odpracovaných hodin), druh vykonávané činnosti (odpovídající profese), oblast, v níž byla dobrovolná práce vykonávána (hospodářské odvětví či institucionální sektor);
e) možnost vymezení dobrovolné práce podle standardních klasifikací: klasifikace zaměstnání (ISCO) a odvětví (standardní klasifikace NACE nebo klasifikace ICNPO zaměřená na činnost neziskového sektoru), aby bylo možné analyzovat dobrovolnou práci z hlediska trhu práce a přisoudit jí určitou ekonomickou hodnotu8.
Navržená metodika umožňuje soustředit se při průzkumech především na shromáždění těch údajů, jež jsou nezbytné k určení objemu a hodnoty dobrovolné práce ve standardních ekonomických jednotkách, aby tak bylo možné je porovnat se zaměstnaností či HDP dané země. Pomocí shromažďovaných údajů lze stanovit rozsah a hodnotu různých druhů dobrovolné práce podle jednotlivých institucionálních sektorů, hospodářských odvětví, druhů vykonávané činnosti, regionů, míry urbanizace apod.
Na základě údajů shromážděných s využitím modulu pro dobrovolnou práci lze rovněž provádět četné analýzy sociálního charakteru. Dá se zkoumat rozšířenost a intenzita dobrovolné práce, její formy (činnost vykonávaná ve prospěch osob či organizací – v případě formálních struktur lze určit oblast jejich působnosti a sektor). Tyto analýzy mohou zohledňovat různé údaje o dobrovolnících – demografické (například věk, pohlaví, rodinný stav), zeměpisné (například region, velikost obce), pracovní zařazení, vzdělání a majetkové poměry. Pokud se k modulu pro dobrovolnou práci připojí dodatečné dotazy, lze zkoumat také motivaci dobrovolníků, důvody, proč se dané osoby do dobrovolné činnosti nezapojují apod.
Vzhledem k tomu, že respondenti jsou obvykle schopni podat podrobné a spolehlivé údaje pouze z nedávné minulosti, bylo v příručce pro dotazy týkající se dobrovolné práce použito čtyřtýdenní referenční období. Je to odůvodněno potřebou stanovit co nejpřesněji počet hodin věnovaných dobrovolné práce. Na druhou stranu je však doba čtyř týdnů mnohem kratší než dvanáctiměsíční perspektiva, která je pro většinu průzkumů dobrovolné práce typická. Kratší referenční období se projevuje v nižších údajích o rozšířenosti dobrovolné práce (počtu dobrovolníků) a může rovněž vést k tomu, že budou výsledky ovlivněny sezónními výkyvy. 
Z tohoto důvodu se doporučuje používat za účelem porovnatelnosti toto čtyřtýdenní období a současně nalézt způsob, jak vyrovnat sezónní výkyvy a zajistit odpovídající velikost vzorku tak, aby se průzkumu zúčastnil dostatečný počet dobrovolníků a aby bylo dále možné odhadnout počet hodin odpracovaných v různých skupinách.
V příručce je doporučen způsob zkoumání dobrovolné práce v podobě modulu pro průzkum pracovních sil (LFS) či jiného modulu pro průzkum domácností.
Příručka pro měření dobrovolné práce je komplexní a zahrnuje jak pokyny pro organizaci a provádění průzkumů, tak doporučení ohledně zpracovávání a prezentace výsledků. Pro odhadování hodnoty dobrovolné práce příručka doporučuje metodu nákladů na úplný zástup (full replacement cost), která přiřazuje průměrnou hodnotu odměny v národním hospodářství, která je stanovena pro daný druh činnosti (profesi), odvětví a institucionální sektor subjektu, v jehož rámci byla dobrovolná práce vykonávána.
Jak vyplynulo z koordinační schůzky některých národních statistických úřadů a dobrovolnických organizací, již na 18. března 2015 zorganizovalo CEV v Bruselu9, je nutné zejména působit na Eurostat, aby provedl koordinované šetření ve všech zemích. Doposud došlo pouze k šesti výzkumům; věříme, že v roce 2017 se přidá i Česká republika, jak na Závěrečné konferenci projektu SAFE přislíbila místopředsedkyně ČSÚ Ing. Eva Bartoňová. Česká rada dětí a mládeže k tomu již v rámci projektu přispěla překladem klíčových pasáží příručky ILO i přiřazením dobrovolnických činností ke kategoriím zaměstnání (ISCO).
Zpracoval Pavel Trantina s využitím stanoviska EHSV o měření dobrovolnictví a prezentace Alžbety Frimmerové na Závěrečné konferenci projektu SAFE 18. června v Praze
• 1/ GHK: Volunteering in the European Union (Dobrovolná činnost v Evropské unii), GHK, 2010.
• 2/ Uvedené odhady pocházejí ze zprávy GHK: Volunteering in the European Union (Dobrovolná činnost v Evropské unii), GHK, 2010.
• 3/ Počet 100 milionů dobrovolníků byl uveden ve zprávě Úloha dobrovolné činnosti při posilování hospodářské a sociální soudržnosti, Evropský parlament, Výbor pro regionální rozvoj (2008) (2007/2149 (INI)), dokument A6-0070/2008.
• 4/ Tyto výsledky vycházejí z průzkumů neziskových organizací. V rámci tohoto průzkumu byl spočítán celkový počet hodin věnovaných dobrovolné práci v neziskovém sektoru, který byl přepočten na pracovní místa na plný úvazek, aby mohl být následně porovnán s počtem ekonomicky aktivních osob v dané zemi. Hodnota dobrovolné práce pak byla vyčíslena vynásobením počtu těchto pracovních míst průměrným platem v neziskovém sektoru. Tento postup může vést k nižším odhadům, pokud jde o množství vykonané dobrovolné práce a její hodnotu, než postup uvedený v příručce MOP, jelikož organizace obvykle nevedou záznamy o počtu hodin odvedené dobrovolné práce a zpravidla neberou v potaz příležitostné dobrovolnictví. Kromě toho se takto získané výsledky týkají pouze neziskového sektoru, zatímco metodika MOP umožňuje měřit veškerou formální dobrovolnou činnost vykonanou ve všech institucionálních sektorech. Výsledky uvedené v tomto odstavci pocházejí z této publikace: Salamon, L. M., Sokolowski, S. W., Haddock, M. A., Tice, H. S., The State of Global Civil Society and Volunteering (Stav globální občanské společnosti a dobrovolnictví). Latest findings from the implementation of the UN Nonprofit Handbook (Nejnovější poznatky z používání příručky OSN o neziskové sféře), Centrum pro studium občanské společnosti – Univerzita Johna Hopkinse, 2013.
• 5/ Manual on the Measurement of Volunteer Work (Příručka o měření dobrovolné práce), Mezinárodní organizace práce, Ženeva 2011.
• 6/ Portugalské statistické úřady již uskutečnily pilotní modul průzkumu pracovních sil podle příručky MOP a záměr pustit se do podobných průzkumů vyjádřily také statistické úřady v Irsku a Španělsku.
• 7/ Nałęcz S., Goś-Wójcicka K. (red.), Wolontariat w organizacjach i inne formy pracy niezarobkowej poza gospodarstwem domowym – 2011 (Dobrovolná činnost v organizacích a jiné formy nevýdělečné činnosti mimo domácnost), Hlavní statistický úřad, Varšava, 2012.
• 8/ Zkrácená a upravená verze pasáže z Manual on the Measurement of Volunteer Work (Příručka o měření dobrovolné činnosti, s. 10). ISCO – Mezinárodní klasifikace zaměstnání, NACE – statistická klasifikace ekonomických činností v Evropské unii, ICNPO – International Classification of Nonprofit Organizations (Mezinárodní klasifikace neziskových organizací).
• 9/ Report_CEV_Volunteer_Measurement_Seminar_18March_Brussels.pdf
