Na diskuzi s NPDM 19. 6. 2015 ve Skautském institutu v Praze byla možnost podepsat petici o zapsání Mezinárodního dne studentstva do českých kalendářů. Petici podpořil také vzácný host – PhDr. Vojmír Srdečný.
„Pohyb je život“ – to je motto našeho vzácného hosta Vojmíra Srdečného, který mezi nás přišel 19. června 2015 do Skautského institutu v Praze podělit se o své vzpomínky nejen na události ze dne 17. 11. 1939.
„Byl večer, byli jsme na koleji, přijela nákladní auta a odvezli nás na Ruzyň. Starali se o nás dobře, občas nám „pohladili“. Pak nás odvezli do Sachsen-Hausenu do pracovního tábora. Nejdřív jsme nemuseli pracovat, ale cvičit. Pak jsem pracovali v přístavu. Vozili jsme stavební materiál kolečkem v mrazu z lodi a na loď. 150 studentů bylo na pokoji, kde jsme měli 40 slamníků na spaní,“ vyprávěl nám pan Srdečný.
Panu Srdečnému bylo čerstvých 20 let, když byl ze Švehlových kolejí v Praze odvezen. V pracovním táboře odloučen od rodiny strávil 1 rok, 1 týden a 1 den. Do tábora se zvládl vrátit až v roce 2005, při slavnostním aktu uctění památky zesnulých kamarádů.
Celý život se věnuje tělovýchově a sportu. Dodnes pravidelně cvičí. V léte 2015 se dožije úctyhodných 96 let. Elán, životní nadhled a pokora ho provází celým životem.
„Byl jste někdy v odboji, pane Srdečný?“ zeptala se novinářka, která na diskusi dorazila. „No ale, tak, chodil jsem v Holicích za kopec do letecké továrny s obálkami a nějaké pak nosil zpět, a po válce jsem dostal nějaké vyznamenání,“ velmi skromně a tiše odpověděl pan Srdečný. Tohle když slyšíte po více než dvouhodinové diskusi a vzpomínkách na lágr, věznění jen z toho důvodu, že je člověk student v roce 1939, zanechá to vše ve vás silný zážitek.
My z NPDM děkujeme nejen za vzpomínky, ale i za podpis na naši petici za navrácení Mezinárodního dnes studentstva do českých kalendářů.
