Existují meze naší osobní svobody? Pokud ano, kde?
Může si člověk v nedemokratických poměrech udržet vnitřní svobodu, když nemá tu vnější? A kam až lze zajít s humorem, aby ten ještě zůstal výrazem svobody projevu…? Otázek, jimiž účastníci besedy s Janem Bubeníkem skenovali fenomén „svoboda“, byla celá řada. V rámci daného tématu, probíraného 23. března 2016 ve Skautském institutu v samém srdci Prahy, došlo vcelku zákonitě i na politiku, ekonomii, polistopadový vývoj našeho státu i jeho další možné směřování.
Někdejší studentský vůdce z doby Sametové revoluce, nyní podnikatel-personalista Jan Bubeník odpovídal otevřeně a hovořil k věci. Dotazy mu kladli dílem projektový koordinátor Iniciativy pro evropské hodnoty (IEH) Tomáš Heller coby moderátor besedy, a dílem někteří z tuctu účastníků setkání – lidí různého věku, s mírnou převahou mladších ročníků. Otázky tudíž odrážely různé priority zájmu i životní zkušenosti.
Jan Bubeník úvodem připomněl známý citát Johna Stuarta Milla, podle něhož „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Varoval zároveň před zpochybňováním a relativizováním základních hodnot liberální demokracie, čehož svědky někdy býváme, a upozornil, že „jakmile je přestaneme aktivně bránit, tak většinou někdo hlasitý, někdo, kdo má jednoduché odpovědi na velice složité otázky, nám začne říkat, co si máme myslet“.
Nastínil situaci před rokem 1989, kdy tehdejší noviny tiskly v podstatě to samé – především oficiální cenzurovaná stanoviska. „Takže já jsem si tenkrát ani neuměl představit, jakou míru svobody, a tím pádem i zodpovědnosti média mají. A zároveň, jak snadno tady můžete mít nactiutrhačské až xenofobní a rasistické věci, které třeba mí rodiče někdy berou k mému překvapení až nekriticky vážně,“ dodal host. A předestřel současné reálie vyznačující se mj. právě přemírou (pseudo)informací.
Zmínil se přitom i o Ruskem placené zdejší propagandě – s tím, že zvláště (ale nejen) starší lidé, kteří nejsou přivyklí diverzitě a vskutku otevřenému trhu s informacemi, mají někdy tendenci nechat se jednoduše manipulovat. „Dneska máme opak. Obrovské množství různých informací a teď ani neřeknu zpráv, ale prostě cílených komerčních nebo ideologických sdělení z různých kanálů. Jde o to dobře si je filtrovat a najít si důvěryhodné, ověřené zdroje – a případně si je ještě kontrolovat z druhé strany,“ zobecnil Jan Bubeník.
Jeden z dotazů směřoval k povaze humoru, jeho úloze ve veřejném prostoru a vztahu ke svobodě slova. Jan Bubeník zdůraznil, že v humoru by se rozhodně neměla skrývat nenávist a zášť. „Ale to neznamená, že i z některých věcí, které jsou pro určité víry nebo přesvědčení dogma, a mně přijdou hloupé nebo legrační, bych si nemohl dělat legraci. To už je ale opravdu otázka míry – a tyto hranice jsou vždycky individuální a jsou hodně dané kulturně. Jde o to, jestli je to osobní a nenávistné, nebo ne,“ nabídl kriteriální vodítko někdejší studentský aktivista.
Jiná otázka se zase týkala svobodného trhu. Neomezujeme svými obchodními zájmy a zvyklostmi svobodu lidí v zemích, kde neplatí zákony a pravidla srovnatelná s našimi? I zde máme podle Jana Bubeníka možnost volby. „Nikdo vám nebere alespoň tu svobodu, že nekupujete věci, které byly vyrobené dětmi nebo otrockou prací. Dneska už – když se o to zajímáte – tak ty informace máte. Nebo minimálně můžete nakoupit někde, kde máte garantováno, že je to třeba fairtrade,“ usoudil host. Doplnil, že jako země i jako jednotlivci musíme být pak ochotni nést cenové, příp. jiné důsledky svých principiálních pozic.
Kam spěje naše republika dnes, po čtvrtstoletí uplynuvším od revolučních změn spuštěných listopadem 1989? Podle Jana Bubeníka to je víceméně na nás. „Já si myslím, že to hodně záleží na tom, koho si budeme volit. A jestli si necháme líbit to, kdo nás reprezentuje a případně jaké prezentuje názory za Českou republiku, za naše město – a jaká politika se tady bude uplatňovat. Stále je čas se o tyto věci jako občan zajímat – od toho, jestli náhodou nešlápneme do něčeho před domem, co tam někdo jiný nesebral po svém pejskovi, až po to, jestli se nám líbí, když náš prezident říká, že bychom se měli učit stabilizovat společnost od Číny. Myslím si, že je tu spousta věcí, které jsou znepokojivé. Třeba když se koncentruje moc politická, ekonomická a mediální v jedněch rukou, anebo když někdo zpochybňuje naši západní orientaci a chodí mávat vedle diktátorů na Rudé náměstí…“
Lidé nespokojení se stavem věcí se adekvátně svým schopnostem mohou zapojovat do veřejného života – například na komunální úrovni – nebo alespoň chodit k volbám a volit menší zlo, míní Jan Bubeník.
O čem ještě šla řeč? Třeba o tom, jestli on sám uvažuje o vstupu, resp. návratu do aktivní, „vysoké“ politiky (nyní ne), jestli vidí mezi veřejně činnými lidmi inspirativní osobnosti (ano – na Slovensku prezidenta Andreje Kisku, u nás bývalého diplomata Petra Koláře) nebo zda člověk může žít spokojený život, i když se mu upírá svoboda. Věta vyslovená v odpovědi na tento dotaz by se mohla klidně stát mottem bezmála dvouhodinového setkání ve Skautském institutu: „Nikdo vám nemůže váš vnitřní svět a vnitřní svobodu vzít, pakliže mu je nenecháte.“
Iniciativa pro evropské hodnoty (IEH) je občanskou iniciativou na podporu principů liberální demokracie ve střední Evropě. Cílem IEH je budování veřejného konsenzu o věrnosti principům liberální demokracie a vlády práva v domácí i zahraniční a obranné politice. IEH sdružuje osobnosti veřejného života a představitele organizací občanské společnosti zemí střední Evropy, kteří si uvědomují, že svobodu nestačí pouze vybojovat, ale je nutné o ni také pečovat a aktivně bránit proti silám, které ji zpochybňují nebo chtějí dokonce odstranit.
#evropskehodnoty #skautskyinstitut
