Nepřesné určení toho, jak má být omezena činnost v tzv. záplavových zónách a neustálé rozšiřování jejich počtu o nové a nové ohrožuje samu existenci celé řady dětských táborů.
Často jde přitom o stanové tábory s úctyhodnou tradicí. Bezpečný a bezproblémový chod těchto táborů mají na starosti dobrovolníci – vedoucí. Jejich zkušenosti spolu s umístěním tábořišť podél vodních toků slibují dětem spoustu prožitků. Nejednoznačným výkladem příslušné právní normy o ně ale mohou malí táborníci velmi rychle přijít. Už se tak děje.
Na akutní problém, do něhož se dostávají pořadatelé letních táborů z řad členských organizací České rady dětí a mládeže (ČRDM), upozornil kompetentní místa její předseda Aleš Sedláček. V návaznosti na osobní schůzku s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem z počátku února mu napsal 10. června dopis, jímž ho žádá o pomoc.
„Jsme přesvědčeni,“ píše Aleš Sedláček ministrovi jménem 200.000 členů evidovaných ve stovce organizací zaštítěných ČRDM , „že stanový tábor může být, stejně jako tomu desítky let bylo, za souhlasu příslušných povodí, na louce, která se nachází v AZZÚ (aktivní zóna záplavových území, pozn.).“ Spolkům by přitom podle předsedy ČRDM velmi pomohly dva kroky, o něž Richarda Brabce dopisem požádal.
Za prvé: jasné výkladové stanovisko, že tábory bez trvalé infrastruktury v záplavové zóně být mohou. Neboli – právnickou mluvou řečeno – že se na ně „nevztahuje zákaz činnosti, § 67 odst. 2 písm. d) zákona č. 254/2001“ – tak, aby jejich pořadatelé mohli jednat s příslušnými povodími.
A za druhé: novelizování zmíněného paragrafu „Vodního zákona“ – s tím, aby zákaz, týkající se aktivní zóny namísto původní formulace, že se v ní nesmí „zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení“ obsahoval k dětským stanovým táborům vlídnější dovětek „…ledaže jde o zařízení bez trvalé infrastruktury“.
O tom, že se jedná o drobnost, ovšem se závažným důsledkem pro tabořící oddíly, nemůže být pochyb. Problému si začala všímat i některá média. Například na serveru Hospodářských novin se objevil tematický článek nazvaný „Dětské tábory mizí z okolí řek. Ruší se kvůli přibývajícím záplavovým zónám“. Mimo jiné se v něm konstatuje: „Táborů, které se nemohou konat na tradičních místech, kam pořádající oddíly jezdily třeba 40 let, přibývá. Záplavové zóny vznikají postupně od roku 2001, kdy začal nový zákon platit. Až v posledních letech se ale správci povodí dostali k menším tokům a neobydleným oblastem, kde se koná většina stanových táborů. Některé musely skončit, jiné se přesunout.“
Předseda ČRDM pak závěrem svého dopisu poukazuje na širší souvislosti kritizovaného úředního postupu: „Vážený pane ministře, věřím, že podpoříte práci s dětmi v přírodě. Jsme přesvědčeni, že je důležitá a smysluplná. Pokud však bude stát nesmyslnými zásahy tuto činnost omezovat, tak se jednou místo v ranní rose budeme brodit maximálně ve stozích papíru, zákonů a vyhlášek.“
Úplné znění dopisu předsedy ČRDM Aleše Sedláčka ministru životního prostředí Richardu Brabcovi naleznete ve formátu PDF ZDE
#tabory #zakon #taboryuvody
