Že mají kantoři dva měsíce prázdnin? To je už obehrané klišé. A navíc je to jen mýtus. Dětem se totiž věnují i o své dovolené.
Opravdu si myslíte, že se učitelé záměrně vyhýbají koupalištím s dovádějícími dětmi, velkým obloukem míjejí dětská hřiště a utíkají z uzavřených místností, kde by se děti snad mohly vyskytovat? Že hledají tiché a zapomenuté kouty, tráví hodiny procházejíc se po lese a hledí na nekonečné tančící lány zrajícího obilí? „Leda tak první týden,“ směje se Martina Čiklová, která před několika lety získala titul nejoblíbenější učitelky České republiky Zlatý Ámos. „Pak je to omrzí, protože mozek je obnoven a už se nevyjadřuje jako na konci roku pouze v citoslovcích, a vyrazí na festivaly (Colours of Ostrava přece nemůžu vynechat), na babaluchu (již 15 let tradiční dovolená pouze baby a děti na chaloupce v Beskydech), na tábor do Rakouska na vodu, tentokrát s názvem Simpsonovi na horách. No a protože mí bývalí fakt moc chtěli ještě aspoň chvilku být společně, tak bere sedmáky na Challenge s Čiklovkou na týden do Oderských vrchů, už se těším, protože se fakt mají na co těšit. To bude prázdninové dobrodružství jako hrom.“
„Protože rádi jezdíme na kole, věnujeme každý rok týden cyklistice,“ odkrývá své prázdninové plány její ámosovská kolegyně Petra Šišková. „V loňském roce jsme objeli Bodamské jezero. O dovolené se snažím nepracovat, ale co čert nechce, i na ní na mě občas spadne nějaká ta inspirace, a u Bodamského jezera to byly konkrétně barevné dřevěné lavičky. Okamžitě mě napadlo – tohle kdybychom měli u nás v Sokolově – a kdyby se na jejich výrobě podíleli žáci a rodiče, to by bylo teprve ono. Rok se s rokem sešel a naše město zdobí 30 krásných, barevných a veselých laviček, na kterých celou zimu pracovali naši báječní žáci, rodiče a učitelé. Staly se hitem letošního léta a musím zaklepat. Po téměř měsíci instalace jsou stále celé a nezničené.“ Letos se Petra Šišková chystá k Baltu, takže v Sokolově budou příští rok stát možná majáky či plážové koše.
To úplně jiné starosti bude mít o prázdninách Pavel Bednář z říčanské základky. Čeká totiž na výsledky projektů přestavby tělocvičny, geoparku a dílen a v případě úspěchu bude fungovat jako stavební dozor. „Snad pojedu i na kolo, mám krátký třídenní trek v Alpách a chtěl bych být také s dětmi na Šumpersku, kde budeme chodit po památkách všeho druhu. Už se moc těším, potřebuji vyčistit hlavu a rozproudit krev v nohách z toho věčného sezení v ředitelně u počítače,“ plánuje sympatický ředitel.
Další zlaté ámosce Jarmile Ichové je stručnost vlastní: „Začátek prázdnin čistím mozek, sklízím rybíz, vytáčím med a podobné zahradnické práce. Těším se na chvíle s vnoučaty, těm vymýšlím bojové hry. V srpnu jedu s dětmi z mého přírodovědného kroužku na tábor do Stráže pod Ralskem a je začátek nového školního roku.“
Mnoho učitelů v průběhu školního roku odsouvá své osobní problémy, jak zdravotní, tak i rodinné, na vedlejší kolej. Prostě prioritou jsou jejich žáci. Prázdniny jsou pak pro ně chvíle spočinutí, relaxu a také možností, jak v klidu a bez „diváků“ vyřešit své osobní problémy. „I učitel je jen člověk,“ říká Hana Pacíková, „i on potřebuje své soukromí a chvíli klidu. Prázdniny jsou pro něj ideální příležitost věnovat se svým blízkým. Já se moc těším na své dva vnuky, na které v průběhu školního roku nemám moc času. Jsem jim během prázdnin plně k dispozici. A také svému manželovi. Mám moc ráda léto a chci si jej užívat plnými doušky. Přeji všem krásné prázdniny, slunečná rána, naprostou absenci nedostatku času, vlahé večery obklopeni přírodou a lidmi, kteří jsou nám nejbližší.“
Karla Tondlová
#zlatýámos
