EDUin oslovil oba prezidentské kandidáty a požádal je o komentář ke strategickému dokumentu Vzdělávání přede-vším, který shrnuje, co je třeba udělat v příštích čtyřech letech.
Praha, 25. ledna – EDUin, společně s dalšími 17 organizacemi, které se orientují na oblast vzdělávání, připravil strategický dokument shrnující hlavní priority vzdělávací politiky pro další sněmovní období. Poté, co byl konzultován s politiky nově zvolených parlamentních stran, jsme o stanovisko požádali i oba kandidáty druhého kola prezidentských voleb. Zveřejňujeme stanovisko Jiřího Drahoše. Miloš Zeman a jeho tým na výzvu nereagovali.
Strategický dokument Vzdělávání přede-vším se snaží pojmenovat ty body vzdělávací politiky, na něž by bylo vhodné se v příštích čtyřech letech soustředit. Zároveň jde o opatření, na nichž by se mohly shodnout všechny politické strany v současné Poslanecké sněmovně.
Dokument obsahuje tři hlavní body:
• Usilujme o zvýšení podpory ředitelů a učitelů, zlepšíme tím kvalitu vzdělávání
• Je zdravé zachovat to, co je v současné škol dobré a přidat inovace
• Je nezbytně nutné vystupovat aktivně proti opatřením, která situaci zhoršují
Celý dokument, kde jsou jednotlivé body a možnosti jejich realizace upřesněny, si přečtěte ZDE.
O stanovisko k tomuto materiálu jsme požádali oba kandidáty. Jiří Drahoš odpověděl:
Iniciativa EDUin poukazuje na řadu významných problémů českého regionálního školství. Namnoze je také považuji za velké problémy ČR. Jde mimo jiné o ostudně nízkou úroveň platů pedagogických pracovníků, neúměrnou obtížnost vstupu kvalitních lidí do učitelské profese a rezervy ve výchově žáků k odpovědnosti, demokratickým a humanitním hodnotám. Z navrhovaných kroků EDUin se kromě dosažení a udržení důstojných platů učitelů určitě hlásím a jako prezident budu hlásit k potřebě pečlivých analýz dopadů zamýšlených a přijatých změn zákonů na reálný život ve školách.
Nedomyšlených, zbrklých nebo až zpackaných změn byla totiž ve školství celá řada. Bohužel to velmi vyhloubilo příkopy nedůvěry mezi společností, pedagogickou komunitou a politicko-úřední sférou. Jako prezident se svými odborným týmem budu určitě pozorně sledovat přípravu reforem ve školství. Budeme pečlivě studovat zprávy o hodnocení dopadů navrhované regulace, které je povinno předkládat každé ministerstvo. Bohužel to od nich dosud moc nikdo nechtěl. A dosavadní prezident a jeho sbor neviditelných poradců na školství možná ani nevědí, že něco takového existuje. Součástí přípravy reforem je v moderních západních zemích jejich poctivá veřejná konzultace. Na jejich iniciaci a podporu bych chtěl s autoritou prezidenta a akademika přispívat. Umět si v oblasti školství a vzdělávání názory vyříkat a najít rozumný konsensus je totiž pro českou společnost podmínkou, aby mohla začít konečně směrovat kupředu, a ne ode zdi ke zdi, jak tomu dosud často ve školství bylo.
Olga Žáková, koordinátorka kampaně Vzdělávání přede-vším, řekla: „Pro větší efektivitu vzdělávací politiky je nutné, aby se politické strany dohodly na dlouhodobých cílech. Ke sjednání tohoto konsensu by bylo mimořádně užitečné, kdyby se tématu vzdělávání začal kvalifikovaně věnovat i prezident. Odpověď Jiřího Drahoše považujeme v tomto směru za nadějnou. Za zvlášť důležitou považujeme pasáž, která zdůrazňuje důležitost veřejných konzultací a nutnost kontrolovat reálné dopady navržených regulací. To se zatím neděje. Typickým příkladem je současné zavedení dvou zcela protichůdných opatření – jednotných přijímaček na střední školy a podpory inkluze. Takovým krokům, které si navzájem podrážejí nohy, bychom se měli v budoucnosti vyhnout.“
Na tvorbě strategického dokumentu Vzdělávání přede-vším, a zejména na roli neformálního vzdělávání, se podílela také Česká rada dětí a mládeže.
