Rozhovor s týmem Orlíků z Drnovic, účastníkem soutěže Brána k druhým
„Brána k druhým je soutěž, do které se mohou hlásit skupinky dětí, které nemyslí jen samy na sebe, ale pomáhají potřebným lidem, starají se o pořádek ve svém okolí, rozdávají svou tvořivostí radost druhým, všímají si přírody a pečují o ni nebo například pořádají veřejnou sbírku,“ napsal o soutěži Drnovický zpravodaj.
Tým Orlíků má svou domácí základnu v orelské jednotě Drnovice. Zkuste nejdřív pro čtenáře našeho rozhovoru přiblížit organizaci Orel.
Orel je spolek, křesťanská sportovní organizace. Cílem Orla je výchova mladých lidí a dětí prostřednictvím sportovních a ostatních aktivit. Orel podporuje a rozvíjí v mladých lidech a dětech jejich kladné vlastnosti a učí je ctít křesťanské hodnoty. Jednota Orel byla v Drnovicích, dá se říci, oživena v roce 2005. Nejdříve jsme se věnovali pouze kultuře – zpěvu a hře na hudební nástroje, naše činnost se však velmi rychle rozšířila na rukodělné a tvůrčí aktivity, které mají především charitativní cíl.
Tým Orlíků už dlouhodobě koná celou řadu prospěšných aktivit, o nichž si vzápětí řekneme více. Je to mezi dětmi z orelských jednot běžné, nebo jste mezi nimi spíše výjimkou?
Myslím si, že jsme spíše výjimkou. V našem okolí se orelské jednoty zaměřují spíše na organizaci různých sportovních aktivit. Naše orelská jednota se věnujeme především rukodělné činnosti a hudebním produkcím.
Ta vaše prospěšná činnost je velice pestrá. Co rozhodovalo o tom, že jste se do těch různých aktivit pustili?
Možná jde o různé aktivity, ale mají jedno společné, a to pomoc druhým. Orlíci se řídí heslem „Pomáhat je radost“. Na svých pravidelných schůzkách stále něco tvoříme a výrobky poté většinou prodáváme na jarmarcích, kdy výtěžek z prodeje zasíláme například na dva projekty Adopce na dálku (Indie a Keňa), dále podporujeme handicapované děti a děti z dětského domova, ale také přispíváme na zvířátka v ZOO Brno. Orlíci výrobky také rozdávají při svých hudebních vystoupeních v domově seniorů nebo jiných kulturních akcích.
Nejprve se podíváme na vaše jarmarky, z nichž získáváte peníze pro projekt Adopce na dálku a podporu handicapovaných dětí. Co si na nich zvlášť ceníte a v čem si myslíte, že jejich hlavní přínos pro vaše děti?
Aktivita naší jednoty na jarmarcích byla zpočátku jen taková „účastnická“, kdy jsme měli na jarmarku jeden stůl s výrobky dětí. Když jsme zjistili, že výrobky Orlíků lidé kupují, byly děti tak nadšené, že samy přicházely s nápady, co by se ještě dalo vyrobit a prodat. A tak vznikla myšlenka adopce na dálku a podpora dětí v Indii. Poté, když se nám opravdu dařilo, jsme si adoptovali ještě holčičku z Keně. Nyní podporujeme ještě handicapové děti atd. Naše jednota se nakonec stala organizátorem jarmarků a naše výrobky převažují. I když už to není jen o výrobcích dětí, ale i o spolupráci rodin dětí, které nám na jarmark třeba šijí různé dekorace apod.
Ale teď zpět k otázce. Tato činnost je pro děti velmi důležitá. Děti jednak tvoří s nadšením, protože mají před sebou cíl – když se to prodá, budou penízky pro děti, které na tom nejsou tak dobře jako my, které budou moct chodit do školy, budou mít kde bydlet, co si obléknout atd.
Děti při prodeji dokáži lidem o těch „našich“ adoptovaných dětech vyprávět, ukazují jim fotky. Jsou prostě nadšené tím, že mohou už i ony pomáhat. Je radost je vidět v akci. Navíc je to učí samostatnosti, protože za orelský stánek dostanou plnou zodpovědnost ony. Nikdo z dospělých se jim do prodeje neplete. Ony musí umět nabízet zboží, aby prodaly, musí umět počítat, aby vůbec něco utržily. Je to pro ně skvělá zkušenost a průprava do života.
Dětem z Archy community pomáháte i na jejich táboře. Co tam konkrétně děti dělají?
Na tábory, které organizuje Archa community, mohou jet jen ty větší děti (těch moc není). Po třech letech účasti na táborech Archy se to posunulo do té roviny, že jednota Orel je jedním z hlavních organizátorů tábora. Účastí na táboře Archy se z Orlíků totiž stali současně i Aršáci, a protože jsme skupinka dost aktivní, přešla do našich rukou i pomoc při organizaci tábora. Těm mladším Orlíkům bylo samozřejmě líto, že mohou pomáhat „jen“ tím, že díky prodeji výrobků přispívají na tábor handicapovaným dětem. Proto jsme vymysleli společnou víkendovou akci, které se zúčastní nejen handicapované děti z Archy, ale také skupina mladších dětí (asi 15 Orlíků). Děti se moc těší a věřím, že si to užijí všichni – Orlíci a Aršáci.
Vy se také zapojujete do Tříkrálové sbírky. S jakou reakcí dětí, ale také občanů se při té příležitosti setkáváte?
Tříkrálovou sbírku zajišťuje jednota Orel již devět let. Do prvního ročníku jsme šli s určitými obavami – přece jen šlo o něco nového. Ale mohu říci, že snad jen u té první sbírky se ve dvou případech stalo, že nás doslova hnali pryč. U všech ostatních bylo velmi milé a vstřícné přijetí. V dalších ročnících se to již nikdy neopakovalo. Lidé se na nás opravdu těší. Když děti zpívají, někteří mají i v očích slzy. Výtěžek ze sbírky je také rok od roku vyšší. A co se týče dětí, tam je jednoznačně obrovské nadšení. Koledovat chce chodit stále více dětí, takže už máme tři skupinky králů. Sotva dokončíme sbírku, děti už se hlásí, kdo bude králem za rok. Přitom koledování je někdy vážně náročné díky počasí a trvá opravdu celý den.
Další oblastí vaší pomoci je příroda. Popište, co pro ni každoročně děláte?
Již mnoho let uklízíme silnici z Drnovic do Kunic. Větší část úseku je lemována lesem a les schová všechno, že? Takže na okraji lesa se to odpadky jen hemží. Co se komu nehodí, hodí do lesa. Díky tomu, že úklid zajišťujeme již mnoho let, máme les už pěkně vyčištěný a uklízíme „jen“ ty čerstvé odpadky. V těch prvních letech jsme nacházeli třeba i mikrovlnku, kusy ledničky, spoustu skla atd. Byla to dost hrůza. Tuto akci děláme v rámci Dne Země. 
V loňském roce jsme se pustili ještě do akce My pro vodu – voda pro nás. Byl nám přidělen potok Úmoří. To bylo ovšem něco! Tolik PET lahví jsem pohromadě nikdy neviděla. A těch pneumatik a různých kusů železa. Vypadalo to, že bychom z těch nasbíraných odpadků mohli postavit celý traktor.
Děti jsou z úklidových akcí moc nadšené a cestou vždy diskutují o tom, jak je možné, že někdo toto může hodit do lesa či do potoka, když jsou všude kontejnery a popelnice. Děti se učí vážit si přírody a všeho toho, co k ní patří.
Jak probíhá zapojení vašich dětí do projektu integrace dětí do světa seniorů?
Začalo to hudebním vystoupením v Domově seniorů v Černé Hoře ke svátku matek. Poté nás vedení Domova požádalo o spolupráci při vytvoření terapeutické zahrady pro seniory. To nám dalo hodně práce, ale zahrada doslova ožila našimi ptáčky a květinovými zahrádkami. Otevření zahrady opět doprovázelo hudební vystoupení Orlíků. Ne všichni senioři se mohou vystoupení zúčastnit, takže děti obchází pokoje, zpívají jim a povídají si s nimi. Nevím, kdo z nich je více nadšený a koho z nich toto setkání více obohatí. Co vím naprosto přesně je, že děti o těchto setkáních ještě dlouho hovoří, a to opravdu s velkým nadšením.
Můžete ještě přiblížit projekt PULS, který také podporujete?.
PULS je fond, jehož cílem je shromažďovat finanční prostředky na zajištění a rozvoj Brněnské diecéze. Orlíci se stali donátory projektu a snaží se ho také finančně podpořit. Tuto podporu jsme nastavili tak, že jsme do orelské klubovny umístili zapečetěnou pokladničku (zapečetili ji ty nejmenší děti). Do pokladničky děti střádají penízky, které ušetří tím, že si například dokáží odříct zmrzlinu či čokoládu. Takže střádáme korunku po korunce a na konci roku děti pokladničku rozpečetí, peníze sečtou a pošleme je na účet PULSu. Je na každém dítěti, zda do pokladničky přispěje. Touto podporou učíme děti tomu, aby dokázaly pro druhé odříct si něco pro sebe.
Můžete uvést, k jakým hodnotám a postojům se snažíte vést děti a dospívající, které máte na starosti?
Odpověď na tuto otázku najdete vlastně už v těch předchozích odpovědích. Jde hlavně o to, naučit děti pomáhat druhým lidem, nebýt k nim lhostejný, dokázat se rozdělit, dokázat si odříct atd. A to platí nejen o lidech, ale i o přírodě, kterou je třeba chránit a pomáhat jí. Musím říct, že Orlíci jsou v tom vážně dobří!
Co Vám z hlediska budoucnosti mladých lidí u nás dnes přijde jako nejdůležitější?
Důležité je, setkávat se s lidmi, tvořit společenství. Ale nejen tvořit, ale hlavně v něm žít a prožívat aktivní činnost. Neustále něco tvořit a budovat, rozvíjet vzájemné vztahy, hledat cestu k druhým. Prostě být spolu. To je moc důležité. Spousta mladých lidí tráví svůj čas ve virtuálním světě. Jsou sami a společnost (kamarády) vyhledávají na Facebooku a jiných sociálních sítích. Vlastně se vůbec nepotkají a jen si vyměňují zprávy nebo spolu hrají hry. Smutná realita. My jsme si zavedli pravidlo, že na naše orelská setkání nepatří ani mobily. Děti to respektují a je nám bez těch krabiček lépe a radostněji.
Ptal se Jiří Zajíc
