Začátek školního roku je příležitostí k zamyšlení nad tím, jak být co nejlepším rodičem.
Možná v tomto ohledu něco změnit, zlepšit, umocnit, začít konečně dělat… Jak ale na to?
Česká rada dětí a mládeže se v nabídce takového receptu opírá o své letité praktické zkušenosti, o rady dětských psychologů a koneckonců i o citáty, kterým život sám dal už dávno za pravdu.
Myslete na celkový rozvoj dětské osobnosti
Důraz na zvídavost, svědomitost, otevřenost, emocionální stabilitu a přátelskost – to vše rodiče najdou v nabídce dětských a mládežnických organizací. Je celoroční, rozmanitá, všestranná. A navíc cenově dostupná všem. Zhruba stovku těchto spolků zaštiťuje Česká rada dětí a mládeže. Její předseda Aleš Sedláček říká:
„Naše spolky pracující s dětmi organizují zajímavý program pro děti ve volném čase, a to v prostředí dobré party se zkušeným vedením. I těm nejmladším nabízejí možnost získat užitečné schopnosti, jakými jsou kreativita, týmová spolupráce či pocit odpovědnosti za svěřený úkol. V programové náplni členských organizací ČRDM si na své přijdou vedle vyznavačů „klasických“ tábornických a turistických výprav třeba malí dobrovolní hasiči, ochránci přírody či zájemci o indiánské tradice.“
Představu o tom, které mládežnické spolky, kluby, oddíly, skupiny či kmeny v dané lokalitě působí, si lze učinit díky internetové databázi Kamchodit.cz. Má podobu interaktivní mapy, kde mohou zájemci vyhledat sídlo určitého oddílu nebo střediska volného času poblíž zadaného místa.
Respektujte individualitu dítěte
Rodiče někdy bávají zajatci svých nesplněných ambic: často si přejí, aby dítě dosáhlo toho, čeho oni sami nedosáhli, a promítají do svých dětí své nenaplněné sny. Pokud přitom nerespektují individualitu dítěte, jeho nadání a zájem, nejen, že to málokdy vede ke skutečnému úspěchu, ale může to vážně zkomplikovat i vztah mezi nimi a dětmi. Jako rodiče přitom můžete své děti opravdu pro mnohé získat a být na startu jejich budoucího úspěchu ve zvolené činnosti. Rodič by měl dítě citlivě motivovat, ukazovat mu možnosti a cesty, a pěstovat v něm tak zájem o danou aktivitu.
Jako inspiraci k tomu vám nabízíme úvahu O dětech od libanonského malíře a básníka Chalíla Džibrána z jeho nejznámějšího díla Prorok: „Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří. Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své myšlenky. Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.“
Naslouchejte svému dítěti
Kdopak z rodičů by si nepamatoval na první slova svého dítěte? Kolik u toho bylo očekávání, kolik pozornosti! Bohužel mnohdy uplyne jen několik let a titíž rodiče stejným dětem už zdaleka tolik pozornosti nevěnují. Pro jejich neustálé brebentění či vyptávání střídané občas nářky a stížnostmi mají už malé pochopení, a tak mají i mnohem blíž k nějakému tomu „Mlč už!“ nebo „Neotravuj pořád…“. Není to přitom ze zlé vůle ani z nezájmu. Hlavní roli hrají únava, vlastní starosti – a především nedostatek času. Skoro vše, co se týká dětí, je poznamenáno spěchem a s ním spojeným stresem.
Pokud ovšem chcete opravdu pro štěstí a úspěch svých dětí udělat co nejvíc, musíte tomuhle zničujícímu trendu čelit. Platí totiž bez výjimky to, k čemu poeticky, a tím naléhavěji zve rodiče Stefano Biavaschi v knize Prorok větru: „Naslouchejte svým dětem, třebaže jsou malé, protože na jejich tvářích ještě můžete číst stopy úsměvu, který jim dali andělé. Když je držíte za ruku, nespěchejte na ně, jděte jejich tempem, protože vás chtějí vyléčit ze spěchu. Nedávejte jim dárky, ale darujte se jim vy sami.“
Naslouchat je potřeba svým dětem i tehdy, když jde o výběr mimoškolních aktivit. I ten by měl být otázkou vzájemné dohody mezi dítětem a rodiči. Dítě, navzdory prokazatelnému talentu, do mimoškolních aktivit vysloveně nenuťte. Pravdou je, že talentované dítě musí, pokud chce dosáhnout úspěchů, hodně obětovat Spíše se poraďte s dalšími lidmi, kteří vaše dítě znají a mají je rády.
Dobří kamarádi jsou největším bohatstvím dítěte
Každý, kdo se zajímá o vnitřní svět dětí, velmi rychle zjistí, že v něm hrají naprosto dominantní roli kamarádi. A to od předškolních let až do dospělosti, přičemž jejich význam ještě s věkem roste. Co je ale na tom zásadního i pro rodiče, je nenahraditelný význam dobrých kamarádů v době dospívání dítěte.
Rodiče se dnes často obávají, že jejich dítě se „chytne“ špatné party, jenomže mnoho rodičů proti tomu nic účinného nepodniká. Ona je totiž třeba včasná prevence. A dokonce se ví, jaká: ještě před nástupem puberty uvést dítě do takového společenství vrstevníků, v němž si vytvoří kvalitní kamarádské vztahy. Prostředím, ve kterém se to daří nejčastěji, je třeba dobrý oddíl, kde hlavním zaměřením není výkonnost v nějaké speciální dovednosti, ale právě vytváření dobrých vztahů.
Nechte své dítě užívat si dětství
Dětem se stále zkracuje doba dětství. K tomu podstatně přispívá i to, že děti jsou už od raného školního věku konfrontovány s množstvím problémů světa dospělých, které k nim „prosakují“ jak skrze přímou zkušenost v nefungujících a rozpadajících se rodinách, tak skrze jejich zprostředkování zejména spolužáky a médii. Rozumným rodičům nabízíme pohled na dětský věk očima muže, který mu rozuměl zvlášť dobře – Jaroslava Foglara. Tohle odkázal těm, kterým věnoval celý život:
„Kouzelná léta: Většina chlapců – a často i děvčat – školního věku touží po tom, aby už byli dospělí, protože nebudou muset chodit do školy, nikdo je nebude věčně napomínat, všechno jim zakazovat. Nebudou už muset doma poníženě škemrat o každou korunu, ale budou si je sami vydělávat a utrácet je, za co budou chtít. Nebudou se muset doma zpovídat, kde byli večer tak dlouho, budou si moci po libosti nakládat se svým volným časem. Starší a staří lidé zase naopak touží po tom, aby byli mladí, i když se jim tato touha nemůže nikdy splnit. Já považuji za nejkrásnější část lidského žití přece jen chlapecká nebo dívčí léta. Těch několik kratičkých, tak vzácných a tak rychle ubíhajících kouzelných let, když už nejste dětmi, také zase ale ještě ne „dospívajícími“. Tedy věk zhruba od deseti do čtrnácti, nejvýše do patnácti let! Věk, kdy vás baví zakládat si kroužky, party, chodit do oddílů s romantickou barvitou činností, shánět si klubovny a pak si je zařizovat, sbírat štítky od sirek, obaly od žiletek a žvýkaček, chodit 
na dobrodružné výpravy, sedět a zpívat u táborových ohňů, hrát vzrušující hry a číst dobrodružné knížky. Věk, kdy vás láká vše tajemné a neznáme – a vy máte sžíravou touhu něco napínavého báječného prožít. Je to opravdu jen několik těchto kouzelných let, kdy vás tohle vše „drží“, baví, zajímá, naplňuje celou vaši mysl. Je to doba kratičká, kratší než celé předchozí dětství a mnohem kratší, než potom věk dospělosti, který trvá desítky let.“
