Příběh dobrovolnice Svitlany ze Sedmi statečných

Je jich sedm, pocházejí ze šesti států světa a žijí, pracují či studují v České republice. Všechny spojuje jedna věc, a sice dobrovolnictví.

Příběhy těchto neobyčejných lidí zpracovala společnost META, o.p.s. (https://www.meta-ops.cz) formou video medailonků a tištěné publikace s názvem Sedm statečných – příběhy cizinců dobrovolníků, která je navíc doplněná o teoretický úvod k dobrovolnictví v České republice a ve světě.
V následujících měsících každého z nich představíme samostatně v rámci speciálního seriálu.

Svitlana, která přijela do České republiky za doktorským studiem z Ukrajiny, zde žije 5 let a z toho je už třetím školním rokem zapojená do dobrovolnického programu Společně v knihovně organizace Nová škola, o.p.s. (http://www.novaskolaops.cz), což z ní dělá „služebně nejstarší” dobrovolnici programu, jeho důležitou spolutvůrkyni a neformální mentorku nových dobrovolníků.

A proč vlastně Svitlana dobrovolničí?
„Je to takový můj rozmar, prostě to dělat chci. Je to stejné, jako když si chci koupit kabelku a chci červenou a nevím proč, prostě ji chci. A s dobrovolnictvím to mám stejně, prostě to chci dělat,“ a dodává, že se díky působení v programu a komunikaci s různými lidmi cítí také více propojená se sociálním prostředím.

Na Ukrajině se ale Svitlana dobrovolnictví nevěnovala. Ve skutečnosti to spíše vypadalo, jako by tam dobrovolnictví vůbec neexistovalo, nemá totiž žádnou reklamu. K dobrovolnictví si našla cestu až v ČR, kde nejdříve působila v rodinném centru MUM a následně se dostala k programu Nové školy, o.p.s.
„Rozhodla jsem se, že to chci dělat, protože tam byla pro mě jedna velice důležitá podmínka, a to, že nejsou žádné podmínky. Všichni, kdo chtějí pomáhat, mohou přijít a prostě pomáhat.” Svitlana spolu s ostatními dobrovolníky tak ve vybraných knihovnách v Praze doučuje děti, které za nimi s nějakou konkrétní potřebou samy přijdou. „Já mám výhodu v tom, že mluvím špatně česky, a proto to vysvětluji jednoduše, takže děti rozumí trošku líp než odborné češtině.” Dobrovolníci navíc nejsou v roli učitelů, ale spíše kamarádů, a takové vytváří i prostředí, a proto za nimi chodí i děti, které si prostě jenom chtějí popovídat s dospělým člověkem, ukázat fotky, sdílet hudbu a podobně. „Je příjemný pocit vědět, že si mě ty děti váží,” doplňuje Svitlana.

Více o Svitlaně, programu Společně v knihovně, jejím pohledu na Čechy a učení se českého jazyka a o jejích zkušenostech s životem v nové, cizí zemi bez rodiny se dozvíte v publikaci, která je k dispozici ke stažení na webu METY (https://www.meta-ops.cz/sedm-statecnych), nebo v jejím video-medailonku.