V našem okolí je mnoho organizací, které si žádají naši pozornost a mnohdy i různé formy podpory.
Jak vlastně funguje financování takových neziskových organizací? A podle čeho si vybrat tu, které svěřit svojí důvěru? „Zvenku“ je do neziskových organizací vidět méně či více, dle toho, jak se dané organizaci líbí, a také dle toho, co dárci, kteří ji podporují, vyžadují. Obecně lze nalézt několik společných znaků, které je dobré znát dříve, než se člověk do této oblasti více ponoří.
Neziskové organizace nemají mnoho pravidelných příjmů. Částečně ale můžou spoléhat na členské příspěvky (v případě organizací s větší členskou základnou) nebo na tržby (v případě organizací, které mají co prodávat – například sociální služby). Ostatní organizace mají situaci těžší, a proto je mnohdy třeba tvořit rezervu, která může pokrýt případný výpadek financí v dalších letech.
Největším zdrojem příjmů neziskových organizací jsou dotace. Tedy pokud je organizace ve své oblasti již aktivní delší dobu, má „vyšlapané“ cestičky a ví, kde žádat. Dotace jsou ale ze své povahy nenárokové a mnohdy přicházejí na účty organizací až ve druhém čtvrtletí kalendářního roku. Organizace tedy musí až půl roku hospodařit s jinými penězi.
Doplňkovým zdrojem příjmů neziskových organizací jsou granty či dary nadací, nadačních fondů, firem či soukromých dárců. V této oblasti již plně záleží na tom, jak se organizace umí prezentovat, zda je důvěryhodná a jak umí s potenciálními dárci komunikovat.
Mnoho neziskových organizací plní tzv. veřejný zájem. Dělají činnost, která je potřebná, která je důležitá, ale na kterou stát nestačí. Příkladem může být poskytování sociálních služeb nebo práce s dětmi a mládeží. Je to ve veřejném zájmu? Ano. Hradí stát všechny náklady? Ne. Nutno dodat, že Rada vlády pro NNO se snaží tuto problematiku řešit a hledá nástroje, jak pomáhat takto prospěšným organizacím ve snaze lépe financovat jejich činnosti. Stát přímo přispívá jen na malé procento z celkových nákladů. Pomoci ale může například i to, že dárci o jimi poskytnuté dary můžou snižovat svoje daně.
Důležité pro představu, kolik toho organizace udělá pro svoje okolí, není jen její obrat. Například hodnota dobrovolnické práce je mnohdy podceňovaná. Podle nezávislého šetření České rady dětí a mládeže má průměrně hodina práce dobrovolníka hodnotu 150,- Kč. 
Pokud bychom si vzali za vzor Klub Pathfinder s obratem okolo šesti milionů a připočetli k němu hodnotu práce, kterou v rámci této organizace odvedou dobrovolníci (tj. hodnotu, kterou bychom museli někomu zaplatit, abychom se dobrali ke stejnému výsledku, pokud bychom neměli dobrovolníky), dostali bychom se na více než dvojnásobek, k 14 milionům korun ročně. Organizace, která by jen „točila“ peníze a nepracovala by s dětmi, by měla hodnotu mnohem nižší, i když účetně by mohly být srovnatelné.
Důkazem, že pouze obrat či zisk nevypovídají o všem, je i Komunitní centrum Petrklíč, které poskytuje osobní asistenci a pečovatelskou službu v rozsahu přes 12.000 hodin péče či asistence ročně, a přitom od státu, jemuž svojí činností vypomáhá, má kryto „jen“ 60 % svých nákladů. Zbylých 10 % nákladů kryjí tržby klientů, jejichž výši stát omezuje vyhláškou, a zbývá tedy 30 % nákladů, které je třeba pokrýt z dalších zdrojů. Z obratu nikdo nemůže vyčíst, jací konkrétní lidé za organizací stojí a komu organizace pomáhá. I proto je dobré podívat se „pod pokličku“ a teprve pak se rozhodnout začít někoho dlouhodobě podporovat.
A jak to funguje „uvnitř“? V čele takové organizace obvykle stojí předseda či ředitel, odborně statutární orgán. Tedy člověk, který řeší každodenní chod organizace, disponuje podpisovým právem a také ručí za všechna rozhodnutí. Strategická rozhodnutí mají na starosti obvykle kolektivní orgány typu správní či výkonná rada. Ty dávají spíše rámcové pokyny a řeší zásadnější rozhodnutí. Nejvyšším orgánem je buď takováto rada, nebo – v případě organizací se členskou základnou – členská schůze či sněm delegátů. Takové orgány pak můžou, není-li řečeno jinak, měnit zakládací listiny, volit představitele organizace a činit další zásadní rozhodnutí. Obvykle na činnost spolku, jeho orgánů a zejména hospodaření dohlíží nezávislý orgán známý jako kontrolní komise či dozorčí rada. Existovat musí jen nejvyšší orgán organizace a statutární orgán. Ostatní grémia jsou volitelná.
Většina neziskových organizací je závislá na ochotných dárcích okolo sebe. Pokud je člověk osloven, je dobré svoje rozhodnutí dobře promyslet. Samozřejmě je možné rozhodnout se dle smysluplnosti konkrétního projektu či aktivity nebo vycházet z dobrého jména organizace. V případě dlouhodobější spolupráce je ale určitě dobré zjistit si i něco více. Většina informací bývá obsažena ve výroční zprávě. Organizační struktura, výsledky hospodaření, výčet aktivit, struktura podporovatelů i výrok kontrolního orgánu může pomoci udělat si obrázek o tom, koho podporuji, a hlavně zda má podpora smysl i do budoucna.
Přeji Vám, abyste si našli i Vy „svoji“ organizaci, kterou budete podporovat.
Autor je fundraiserem pracujícím v České radě dětí a mládeže, Klubu Pathfinder a Komunitním centru Petrklíč.
