Po roce jsme se zase sešli k táborovým dobrodružstvím. Všichni jsme přijížděli s očekáváním nových zážitků, navázání kamarádství s vůní léta.
Tento rok se nás na dva týdenní výlety vydalo 29 dětí a pět dospělých. A že to byla zase jízda, to snad ani nemusím zdůrazňovat. Dokonce jsme psali pilně každý den deníček, aby s námi vše na dálku mohli prožívat i babičky, dědečkové, mamky, taťkové a další příbuzní!
První turnus jsme cestovali s Willy Fogem (Willy Fog na cestě kolem světa je španělsko-japonský animovaný seriál z roku 1984, inspirovaný románem Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní. Celkem bylo natočeno 26 dílů. Zdroj: Wikipedie, pozn. red.) a jeho kamarády z Londýna přes Francii, Řecko, Egypt, Hongkong, USA a zpět. Každý správný cestovatel ví, že bez pasu to nejde, a tak byl začátek jasný! Nakonec jsme ujeli pomyslné tisíce kilometrů, při kterých jsme se naučili mnoho nového o navštívených místech, zasportovali si a taky si hodně povídali.
„Na našich táborech je povídání jedna z klíčových aktivit, programy připravujeme s důrazem na osobnostně sociální rozvoj. Tím, že si povídáme o průběhu, co se dařilo a nedařilo, prohlubujeme vyjadřovací schopnosti i návyk o věcech kolem nás přemýšlet. I zpětně,“ vysvětlila hlavní vedoucí volnočasovkových táborů Hana Pazderová.
Léto má být plné intenzivních zážitků pro děti i dospělé, a proto jsme rovnou navázali druhým turnusem. Náš malý penzion se rychle naplnil malými sportovními nadšenci, protože nás čekal Sportovní tábor. Zkusili jsme si netradiční hry, pochytali padouchy v lese, vyrazili na celodenní výlet do blízkého města se zašifrovanými úkoly a zazpívali si u táboráku. A tento rok jsme měli opravdu napilno! Dokonce se k nám zastavili i z BESIPu, aby si s našimi malými táborníky povídali o bezpečnosti na silnici. Myslíme si, že takto neformálně pojatá dopravní výchova byla také vítaným zpestřením.
Jako každoročně nechyběla na žádném z táborů noční hra. Se západem slunce děti vyšly do lesa, kde na ně byla nachystaná krátká, svíčkami označená cesta. O to lepší byla zasloužená odměna od „ducha lesa“ na konci, který každému za odvahu dal vzpomínkový barevný perníček.
A tak je to i v životě, mnoho dětí na naše tábory jede úplně poprvé, s pocitem, se kterým si neví mnohdy rady. O to je jejich radost větší, když po skončení mohou říct: „Bylo to skvělý a příští rok pojedu znovu.“
