Jak možná víte, Evropský sbor solidarity je program zaštítěný Evropskou komisí, během kterého můžete vyjet na dobrovolnický nebo pracovní pobyt, a to nejméně na dva a nejdéle na dvanáct měsíců.
Já jsem díky tomuto programu strávila celý rok v krásném ukrajinském městě L‘viv (Lvov). Značná část mého okolí byla tímto výběrem destinace upřímně překvapena. Jen málokdo dokázal pochopit, proč jsem si jako zemi, v níž strávím dlouhých dvanáct měsíců, vybrala právě Ukrajinu.
Jestliže se v České republice s někým bavíte o Ukrajině, většinou se hovor stočí k Ukrajincům, kteří k nám ze své země přišli za prací. Spousta Čechů má ve své hlavě zabudovanou představu věčně opilých ukrajinských stavebních dělníků a uklízeček, kteří opustili své rodiny a svou vlast, aby mohli pracovat v zahraničí. Já si však byla jistá, že předsudky a vžité stereotypy se mě ani náhodou netýkají.
Jeden celý rok jsem tedy pracovala ve městech L’viv a Rivne s místní mládeží. Možná to bude znít trochu divně, ale samotnou mě zaskočilo, jak moc se ukrajinští mladí lidé podobají těm českým. Potýkají se s obdobnými problémy a musí činit stejně náročná rozhodnutí jako my všichni. Jak se tedy ukázalo, dokonce i já jsem měla předsudky, které jsem si do té doby nepřipouštěla.
Ukrajinská kultura má své kouzlo, stejně jako její obyvatelé. Ukrajinci se ukázali být velice přívětiví a dobrosrdeční. Milují roli hostitelů. Pokud se vám poštěstí být hostem v ukrajinské domácnosti, můžete očekávat štědře prostřený stůl. Jak se na to tak zpětně dívám, přijde mi, že Ukrajinci si dokáží užívat radostí života více než my. My Češi totiž neustále někam spěcháme. Na Ukrajině to tak ale nefunguje. Všechno má svůj čas. Lidé se dokáží během dne pozastavit a věnovat se rodině a přátelům. Ráda vzpomínám na chvíle, kdy jsme seděli u stolu se šálkem čaje a jen si povídali. Během horkých letních večerů byly ulice plné života. Lidé se spolu rádi scházeli a trávili spolu každou volnou chvíli. Přesně takhle bych popsala Ukrajinu.
V průběhu mého pobytu jsme hostili velké množství dobrovolníků z Evropy a z USA, kteří na Ukrajinu na krátký čas zavítali. Pokaždé, když jsme pro ně připravovali školení, jsme jim opakovali, že věci a jevy, které jsou pro ně neobvyklé, nejsou „divné“, jsou jen odlišné. A tak to skutečně je. Pokud se ocitnete v zemi s odlišnou kulturou a řešíte nějakou situaci, je potřeba použít odlišný přístup, než ten, který byste použili ve své domovině. Po návratu to může být příležitost, jak přenést ty dobré věci ze zahraniční země do svého domácího prostředí. V mém případě se například jedná právě o čas strávený s rodinou nad šálkem dobrého čaje. A přesně v tom tkví krása odlišnosti jednotlivých kultur.
Situace na Ukrajině není jednoduchá. Země je zmítána mnoha politickými, ekonomickými a sociálními problémy. Avšak je to též země s nádhernou krajinu, zajímavou a bohatou historií a v neposlední řadě pohostinnými obyvateli. Myslím, že stojí za to udělat si čas na důkladnější poznání krás Ukrajiny i její specifické kultury. Projekt Evropský sbor solidarity mi umožnil stát se na chvíli součástí toho všeho jako „insider“ a ne jen pouhý turista. A jsem velice ráda, že jsem dostala šanci uvědomit si své skryté předsudky a nakonec je také úspěšně překonat.
Barbora Čížková
Více informací a aktuální seznam volných projektů programu Evropského sboru solidarity (dříve Evropská dobrovolná služba) naleznete na internetových stránkách organizace INEX-SDA.
Lvov
je největší město západní Ukrajiny a kulturní, vzdělávací, dopravní a hospodářské centrum celé západní části země. Lvov byl založen roku 1256 a byl centrem Haličsko-volyňského knížectví, později hlavním městem Haliče. Po staletí byl součástí Polska, resp. Rakouského císařství, což vtisklo městu originální středoevropský ráz.
(Wikipedie)
