Nová kniha nakladatelství Portál Hry pro zvládání hněvu je praktická příručka pro učitele, vychovatele i rodiče, kteří chtějí porozumět dětskému hněvu, zvládat ho a konstruktivně s ním pracovat.
Kniha obsahuje celkem 72 nesoutěživých her zaměřených na úspěšné strategie zvládání hněvu ve skupině dětí. Samotným hrám předchází teoretický úvod, v němž se čtenáři dozvědí, jak hněvu porozumět, co dělat, když už je dítě rozhněvané a proč na podporu zdravého zvládání hněvu používat hry.
Hry jsou rozděleny do několika kategorií podle situace, pro kterou se hodí:
• Rozcvičky a hry na prolomení ledů
• Zažehnutí rozbušky: zkoumání hněvu a spouštěčů hněvu
• Když se rozlobím: reakce a následky
• Ty a já: empatie
• Ty a já spolu: respekt, spolupráce a vyjednávání
• U kormidla: věci pod kontrolou, zvládání stresu a snášení frustrace
• Mám to! řešení problémů
• Jde se na to! Stanovování cílů a připravenost
• Docvičky a oslavy
Deborah M. Plummer je vysokoškolská pedagožka (De Montfort University, Leicester) a terapeutka, autorka řady publikací pro práci s dětmi i s dospělými. V Portálu vyšly její knihy Skupinové hry pro rozvíjení sebeúcty (2013), Učíme děti zvládat úzkost, obavy a stres (2013) a Hry pro rozvoj všímavosti (2017).
Plummer, Deborah M.
Hry pro zvládání hněvu
Cvičení a hry pro děti 5–12 let
Překlad: Kopicová, Miroslava
brož., 144 str., 255 Kč
Portál, 2019
Ukázky z knihy:
Klíčové teze:
– Hněv je normální, zdravá lidská emoce.
– Malé děti potřebují pomoc, aby se naučily, jak pocity hněvu úspěšně zvládat.
– Základy emoční regulace se budují v raném dětství.
– Způsob, jakým si děti situace a události vykládají, má pro zvládání hněvu závažné důsledky.
– Hněv u dětí není něčím, čeho by bylo třeba se obávat, co by se mělo popírat či potlačovat.
– Hněv je většinou důsledkem nějaké spouštěcí události nebo je odvozen z jiné základní emoce.
– Pro vybudování zdravého způsobu zvládání hněvu v dětství existuje několik klíčových faktorů.
Hněv je normální, zdravá lidská emoce
Pro mnohé z nás „dětský hněv“ vyvolává představu agrese a dětí, které jsou „nezvladatelné“ nebo se „bouří“ či je něco „trápí“. Představami a příběhy takové agrese jsme bombardováni téměř dnes a denně, a učitelé budou jistě vědět o tisících dětí, které kvůli rušivému chování každoročně čelí vyloučení ze školy.
Je politováníhodné, že v této atmosféře, ze strachu z následků nespoutaného hněvu, začali mnozí dospělí ke zvládání jakýchkoli projevů hněvu přistupovat naplněni obavami, dokonce i u velmi malých dětí. Tato nepochopená emoce se, jak se zdá, stala „shnilým jablkem“ mezi emocemi, něčím, co je třeba dostat pod kontrolu, vymýtit či potlačit.
Mluvíme tu ale samozřejmě o nepatřičném vyjádření pocitů hněvu. Hněv sám o sobě nevítanou emocí být nemusí. Vlastně může být někdy silou vedoucí k pozitivní změně. Je-li vyjádřen přiměřeně a smysluplně, může být naprosto normální a zdravou reakcí například na nějakou nespravedlnost, a může sloužit jako zdroj energie a motivace k jednání. Hněv je také základní reakce na vnímané ohrožení života, která nám umožňuje okamžitě reagovat na ohrožující okolnosti a bránit se v krizové situaci.
Vydalo nakladatelství Portál, 2019
