Třicet let vedl Milan Appel centrum volného času v Lužánkách. Děti jsou podle něj pořád stejné, ale vychovatelé musí být ostražitější. Před letošními prázdninami odešel do důchodu, ale pořád má stejnou židli a kancelář. Jen funkci ředitele předal o dvacet let mladšímu kolegovi.
Když těsně po revoluci v roce 1989 nastoupil Appel do centra volného času v Lužánkách, všech svých 29 zaměstnanců osobně znal. Postupně z jednoho domu v brněnském parku vyrostlo největší zařízení svého druhu v republice, kterým týdně projde deset a půl tisíce dětí a dospělých.
„Děti zůstávají v globále stejné už od roku 1969, kdy s nimi dělám. Jiná je však doba. Dnes už děti nelítají venku jako my. Mají větší možnost výběru, ale je tu obava ze strany rodičů, aby se jim něco nestalo. My jsme se scházeli na hřišti bez domlouvání, dnes se děti domlouvají přes sociální sítě. To je velká změna. Já s nimi ale jezdím do přírody a tam to funguje pořád stejně,“ říká Milan Appel, přezdívkou Mikin.