Již od léta loňského roku probíhá snaha řešit „hraboší kalamitu“ nepovolenou aplikací velmi nebezpečného jedu Stutox II.
Oznámením Ministerstva zemědělství z 23. ledna vstupuje celá kauza do nové fáze, již se nemluví o povolení, ale přímo o nařízení aplikace.
O plošné aplikaci přípravku na hubení hlodavců Stutox II se začalo mluvit na přelomu července a srpna loňského roku. Tehdy Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZUZ) povolil a vzápětí pod tlakem řady odborných argumentů opět zrušil povolení plošné aplikace tohoto jedu. I těch pár dní stačilo na to, aby nějaké aplikace proběhly a prokázaly se tak obavy kritiků, že Stutox II rozhodně není látkou neškodnou pro jiné živočichy než hraboše. Jsou zdokumentovány jak primární otravy (zajíci, bažanti), tak otravy sekundární, tedy živočichů, kteří se otrávenými hraboši živí (čápi).
Druhé dějství právě probíhá. O záplavě žádostí o povolení nepovolitelného, tedy o povolené „trávit zvláště chráněné živočichy“, jak v mnohých žádostech doslova stojí napsáno, jsme informovali tiskovou zprávou minulý týden (16. 1., viz www.csop.cz ). Třetí dějství se chystá. Ministerstvo zemědělství (Mze) 23. 1. oficiálně oznámilo, že připravuje postup, který by inspektorům ÚKZUZ umožnil plošnou aplikaci Stutoxu II přímo nařídit!
Pomineme-li pro tuto chvíli právní otázku, zda může jakýkoli orgán nařídit aplikaci nějakého jedu v rozporu s jeho schváleným použitím (to je u Stutoxu II pouze aplikací do nor), rozhodně nelze pominout rizika, která plošná aplikace Stutoxu II představuje. Aplikovat by se mělo v době, kdy probíhá tah ptáků a kdy mnohé druhy již mají mláďata a shání pro ně potravu, tedy riziko primární i sekundární otravy necílových druhů je abnormální. Tím spíše, že aby aplikace vůbec měla nějaký efekt, musela by probíhat opakovaně, v intervalu několika týdnů, nešlo by tedy o jednorázové opatření (to nemá žádný efekt, jak dokazují odborné studie). Skutečně chtějí zemědělci vytrávit to, co v naší zemědělské krajině ještě přežívá?
Jsme přesvědčeni, že ani „nařízení“ plošné aplikace nezbavuje ty, kteří by ji prováděli, povinností vyplývajících z jiných zákonů. Tedy mimo jiné i získání výjimky na „trávení zvláště chráněných živočichů“ dle zákona o ochraně přírody a krajiny. A jsme přesvědčeni, s argumenty výše uvedenými, že takovouto výjimku vydat nelze. MZe by si toho mělo být po loňských diskusích vědomo.
Nejde tedy v celé kauze jen o to, jak získat náhrady škod? Nelze popřít, že s ohledem na současný průběh zimy jsou hraboši v některých regionech skutečně problémem a že zemědělci, kteří o své polnosti pečují tak, aby riziko škod způsobených hraboši minimalizovali, by si nějakou kompenzaci zasloužili. Řešit však toto přes opakovaná tvrzení, že bez jedu to nejde, s vědomím, že aplikace bude zamítnuta, a to umožní žádat o náhrady, je hra s ohněm! Jednak to může někdo inspirovat začít tuto nebezpečnou látku aplikovat i nelegálně, jednak to zbytečně zvyšuje napětí až nevraživost mezi zemědělci a částí společnosti, které záleží na zdravé krajině.
Stát by měl vymyslet jiný způsob, jak hospodářům řádně pečujících o své pozemky nahradit újmu, a přestat si hrát s nebezpečným jedem!
