Velice obyčejný život v neobyčejném místě zažila necelá patnáctka hronovských Lotrů. Na jarní prázdniny si zvolili Opárenský mlýn…
Tato tomícká základna leží nedaleko Lovosic, Litoměřic, kopců Lovoš a Milešovka v zapomenutém údolí, kde vlaková výluka trvá už několik let.
A co jsme tam dělali? Nic zvláštního. Na jarní prázdniny do mlýna jsme jeli úplně bez plánů. Věděli jsme jen, co bychom chtěli přibližně navštívit, kde se nakupuje a s sebou jsme si vezli pár stolních her a 3 kytary.
„Vlastně jsme se rozhodli vystavit naše Lotry odpovědnosti za svůj vlastní program. Akce, kde jim neustále někdo říká, co mají dělat, znají za celý oddílový rok dostatek. Ale být součástí procesu tvorby všech jejich zážitků bylo pro ně něco nového,“ říká Tomáš Buriánek, vedoucí oddílu. A povedlo se.
Nachodili jsme desítky kilometrů po atraktivní krajině severních Čech, navštívili podzemí Litoměřic, vařili buřtguláš, opékali buřty, našli spoustu keší, hráli mnoho her, udělali si brigádu na dřevo, natočili film a pokoušeli se koukat do dáli z Milešovky. Akce se zúčastnili jak nejmladší oddíloví nováčci, tak starší zkušení Lotři. Právě ti pak byli přirození průvodci pro své mladší kamarády. Pomáhali jim do kopců, lámali jim pruty na opékání buřtů, starali se o ně, když byli unavení nebo nemocní, hráli s nimi stolní hry, které by si se stejně starými kamarády určitě nezahráli.
Koronaviru navzdory
„Vlastně v době, kdy jsme si večer četli ve zprávách, co všechno se vlivem kulminující pandemie zakazuje a uzavírá, jsme ten týden prožili v úplně jiném světě.“ Dodává Tomáš Buriánek. Prostředí starého mlýna, ale i program, který vznikl vždy z aktuální nálady a nápadu v nás zanechal poměrně silný pocit sounáležitosti a svobody. Byla to zkrátka akce, ze které budeme opět dlouze čerpat energii.
Karel Neuschl
