„Čas v karanténě lze také využít k vytvoření něčeho opravdu velkého,“ napsal Ondřej Šmigol v článku Jak se nenudit v karanténě (s podtitulkem Trocha lehčího čtení pro časy pandemie). A na jiném místě navázal:
„Anglická morová rána z roku 1606 má možná na svědomí nejlepší období Wiliama Shakespeara. Podle Jamese Shapira, profesora angličtiny na Kolumbijské univerzitě, byla činnost Shakespearova divadla kvůli moru v tom roce pozastavena. Získaný čas využil bard k sepsání Krále Leara, Macbetha a Antonia a Kleopatry. Roli v Shakespearově tvorbě možná hrála i dřívější morová rána v roce 1593. Podle některých badatelů tehdy dramatik začal kvůli divadelní odstávce psát poezii. Také nebude náhodou, že v Romeovi a Julii, hře napsané zřejmě krátce po skončení epidemie v roce 1593, kněz, který má Julii sdělit, že Romeova smrt je pouze nahraná, tak neučiní, protože uvázne v karanténě, a tím spustí tragický sled událostí…“
Článek Ondřeje Šmigola vyšel v tištěném týdeníku Echo; jeho elektronická verze je dostupná pro předplatitele na webu EchoPrime.cz
#koronavirus