Vodní skauti z nymburské vily Tortuga už jako kluci za války pomáhali v protinacistickém odboji. Vlast vám to nezapomene, slibovali jim po osvobození.
Zapomněla, a to velmi rychle.
Většinu z těch, kteří se před válkou stali členy nymburského skautského oddílu, přivedla ke skautingu touha po dobrodružství, romantice a pospolitosti. „Přestalo nás bavit házet po sobě drny nebo si na ulici kopat s hadrákem,“ říká Otakar Randák, skautským jménem Oskar.
„Hledal jsem u skautů dobrodružství, které jsem v sokolském ‘tělo cvič, paže tuž’ tolik nenacházel,“ dodává Vladimír Vach, skautským jménem Jufura. Jen Emil Tuma, skautským jménem Eman, do oddílu přišel natruc tatínkovi, aby mu ukázal, že není rozmazlený jedináček, za něhož ho otec považoval.
Bezstarostné časy začínajících vodáků pod vedením Otty Hamtila (Sáhib) ale skončily s příchodem nacistů. V roce 1940 ještě odjeli na letní tábor, ale právě během něho přišlo nařízení, že všechny tábory jsou zakázány. Skauti pokračovali ve své činnosti jako družiny Klubu Mladého hlasatele – časopisu, kde na pokračování vycházely příběhy Rychlých šípů.
V té době také získali nové útočiště. Zámožní rodiče Karla Rumla (skautským jménem Sergej) poskytli oddílu prostor v podkroví své funkcionalistické vily v nymburském Zálabí. Skauti novou klubovnu nazvali Tortuga, podle ostrůvku v Karibiku, který za války sloužil jako základna pirátů a úkryt uprchlíků před Španěly.
Kluci, kterým v té době bylo okolo patnácti let, nejvíc toužili po vlastním plavidle. Nejprve si postavili dvousedadlový kajak, který po jeho rozervané přídi nazvali Vorvaň. Vzápětí se pustili do stavby plachetnice téhož jména, kterou spustili na vodu roku 1943. Od té doby si oddíl říkal Posádka Vorvaně. Její členové – kromě již zmíněných to byl ještě Vladimír Novák (Dulín) a Bohumil Pavelec (Plavec) – záhy překročili hranici klukovských dobrodružství a začali se pouštět do stále riskantnějších akcí.
Otto Hamtil, který byl také členem místního hasičského sboru, začal své svěřence cvičit ve střelbě, jízdě na motocyklu a řízení auta. Ve vinných sklepích pod farou hradebního kostela sv. Jiljí získávali dovednosti potřebné k tomu, aby mohli vytvořit zpravodajskou štafetu: předávali zprávy pro vysílačku československé armády, umístěnou na Českomoravské vysočině, kde působila skupina výsadkářů Calcium.
STÁLE PŘIPRAVENI
Pro dospívající skauty tato činnost znamenala vzrušující mix adrenalinu a uspokojení z toho, že slouží své vlasti: „Chodil jsem spát oblečený, abych byl kdykoli připravený,“ vzpomíná na ty dny Emil Tuma.
V posledním roce války se skautská družina začlenila do dispoziční čety hasičského sboru v Nymburce a společně s hasiči a železničáři se účastnila povstání proti Němcům, které zde vypuklo už 2. května.
„Fungovali jsme jako stráž národního výboru a jako spojky, protože velení československé armády bylo v Mladé Boleslavi a jinak se s nimi komunikovat nedalo,“ vzpomíná Otakar Randák.
Celý příběh a fotodokumentaci o odboji skautů z Nymburka najdete na:
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/posadka-vorvane-vedla-piratskou-valku-proti-nacistum-i-komunistum
Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pomoci zachránit příběhy dalších pamětníků pro budoucí generace můžete i Vy na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!
