Současné projednávání novely zákona o ochraně přírody a krajiny se v Poslanecké sněmovně stalo předmětem boje silných zájmových skupin.
Jeho výsledek nelze předvídat, ale je silně pravděpodobné, že ohrozí základní principy ochrany přírody a krajiny v ČR. Český svaz ochránců přírody proto doporučuje ministerstvu životního prostředí novelu z projednávání stáhnout.
Tzv. invazní novela zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou nyní projednává Poslanecká sněmovna, měla původně aplikovat na naše podmínky společný postup zemí EU proti vybraným nebezpečným invazivním druhům živočichů a rostlin. Bohužel, MŽP už při tvorbě novely ustoupilo demagogické argumentaci tzv. hospodářů v krajině, a nevyužilo možnosti, po které volali odborníci biologové, aby onen výběr EU byl rozšířen o invazivní druhy, které v naší krajině skutečně škodí.
Většina druhů ze seznamu EU se totiž ve střední Evropě vůbec nevyskytuje a nemá tu ani šanci přežít. A naopak, text novely, který se nakonec z vlády dostal do Parlamentu, obsahuje řadu zcela nesystémových ustanovení, která nejen, že se seznamem EU vůbec nesouvisí, ale v zákoně prostě systémově nemají co dělat.
Třeba generální pardon pro severoamerickou douglasku tisolistou, která by zřejmě v brzkém budoucnu měla nahradit v našich hospodářských lesích odumírající smrky. Proč zrovna právě tento druh bylo nutné do zákona jmenovitě zapsat? Když už jsme u toho, douglasku v našich podmínkách napadá 12 druhů lýkožroutů (kůrovců) – nedopadnou její monokultury nakonec stejně, jako ty smrkové? Její konkretizování přímo v zákoně bije do očí stejně, jako kráter uprostřed Vršovické třídy, vzniklý po bombardování letkami nejmenovaného Těšnovského ministerstva…
Bohužel, výše uvedené nedostatky jsou zcela marginální proti tomu, co se s novelou zákona děje ve Sněmovně. Prostřednictvím pana poslance Josefa Kotta (ANO) byly načteny pozměňovací návrhy zjevně z dílny uvedených „hospodářů“ a Zemědělského svazu ČR. Široce už byl medializován návrh pana poslance, kterým vyjímá ze zákonné ochrany silně ohrožené druhy živočichů ve všech případech, kdy je může běžné obhospodařování majetku zlikvidovat. Jinak řečeno, hnízdo ledňáčka či vydří noru bude možné zlikvidovat při běžné úpravě břehů potoka; čáp černý či ostříž nebudou požívat žádné ochrany při kácení lesa; křeček či kalous pustovka nebudou důvodem, proč zemědělce jakkoliv omezovat při rozsypávání jedovatých pesticidů po polích… Poslanec Kott útočí na samotnou podstatu ochrany české přírody.
Návrh (schválený již sněmovním Zemědělským výborem) vzbudil tolik emocí, že se vedle něj úplně ztrácí jiný pozměňovací návrh, v jehož důsledku mohou padnout desítky tisíc stromů v obcích a městech. Pan poslanec oprášil návrh, který z novely vypadl už při projednávání vládou. Totiž, že dřeviny rostoucí „v ochranném pásmu vodovodu nebo kanalizace“ je možné kácet pouze na ohlášení, nikoliv na povolení nebo v případě odvrácení bezprostředního nebezpečí, jak je tomu dnes. Vzhledem k hustotě vodovodních a kanalizačních řádů v intravilánech obcí a měst znamená toto ustanovení faktickou rezignaci na ochranu uliční zeleně. Což se v době neustále opakovaných výzev o nutnosti adaptačních opatření na klimatickou krizi a o roli zeleně v těchto adaptačních opatřeních jeví obzvláště paradoxně.
Za problematický považujeme i další pozměňovací návrh schválený Zemědělským výborem, podle kterého se zákonná ochrana zvláště chráněných druhů živočichů (s výjimkou kriticky ohrožených) nevztahuje na případy „mimořádných rostlinolékařských opatření“. Zjevně tímto návrhem chtějí posílit hlas zemědělců při rozhodování o aplikacích jedovatých pesticidů ohrožujících chráněné živočichy. V praxi, pokud návrh projde, ale bude důsledkem mnohem větší chaos a nejasnosti, než jsou nyní. Hlas zemědělců se neposílí, výsledkem bude jen jejich větší nejistota, zda konají v souladu se zákony a nehrozí jim citelné finanční sankce.
Zdálo by se, že výše uvedené absurdity nemohou Parlamentem projít a že to – bez ohledu na již projevenou vůli Zemědělského výboru – musí vědět i jejich předkladatelé. Ano, je to silně pravděpodobné. A stejně tak pravděpodobné je, že skutečným cílem je něco úplně jiného. Některé nebo snad všechny zmíněné návrhy mohou posloužit jen jako velmi silné páky k prosazení úplně jiných zájmů.
A opět je třeba se vrátit k oněm „hospodářům v krajině“. Jejich významná složka utrpěla na podzim 2019 v Parlamentu porážku při projednávání lesního zákona. Tehdy se totiž zákonem nově ustanovila zodpovědnost správců honiteb za škody, které na lesních porostech působí přemnožená zvěř. Od té doby „hospodáři“ usilují o eliminaci nebezpečí, že budou za „svoji“ zvěř platit stamilionové škody. Od té doby usilují prostřednictvím novely zákona o myslivosti o odstranění této hrozby. A proto je i novela zákona o myslivosti nyní v Poslanecké sněmovně. Její autoři zjevně cítí, že by ze stávajícího zákona o myslivosti nemusel po projednání v Parlamentu zbýt kámen na kameni. (Podobné pocity by asi mělo mít i MŽP, co se týče zákona o ochraně přírody a krajiny a jejich invazní novely.) Nakonec by výsledkem mohl být klasický český dobrý obchod – my stáhneme naše páky k invazní novele (a i zákon o myslivosti) a vy budete souhlasit s přilepeným pozměňovacím návrhem, kterým naše myslivce zbavíte odpovědnosti za škody, které „jejich“ zvěř v lese provádí.
Český svaz ochránců přírody je přesvědčen, že řešením, které by nejméně narušilo principy ochrany naší přírody včetně ochrany lesa, je stáhnout návrh tzv. invazní novely zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny z projednávání v Parlamentu České republiky.
Autor je ředitelem Kanceláře Českého svazu ochránců přírody
Další informace k témuž tématu naleznete rovněž ZDE,
nebo a ZDE a ZDE
