Je u nás zvykem, že kácení dřevin se povoluje „do konce března“. Český svaz ochránců přírody (ČSOP) upozorňuje, že termíny kácení dřevin (když už je to opravdu nezbytné) by se měly odvíjet od reálného stavu přírody a možného ohrožení jejích hodnot, ne od nějakých předem daných, mnohdy i nesmyslných, dat.
V České republice se traduje, že kácení dřevin v tzv. vegetační sezóně je zakázané. Vegetační sezóna se obvykle definuje rozmezím počátek listopadu (vzácněji října) až konec března. Tato představa je mylná hned z několika důvodů – legislativního, biologického i obecně „ochranářského“.
Co přesně praví legislativa? Ve vyhlášce č. 189/2013 Sb., která podrobně řeší kácení dřevin mimo les, je v § 5 jen obecné konstatování, že „kácení dřevin se provádí zpravidla v období jejich vegetačního klidu“, přičemž „obdobím vegetačního klidu se rozumí období přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřeviny“. Nejde tedy o striktní zákaz a nejde ani o přesnými daty vymezené období. V zákonu š. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, na který je v této souvislosti často odkazováno, pak o termínech kácení není vůbec nic. Ta data jsou dána jen jakousi tradicí. Samozřejmě, pokud je orgán ochrany přírody uvede v rozhodnutí o povolení kácení dřevin, stávají se závaznými.
Jak je to tedy ve skutečnosti s obdobím vegetačního klidu? Je velmi proměnlivé, liší se dle místa (v horách je delší) i mezi jednotlivými roky. Závisí na počasí. Každopádně, co lze obecně konstatovat je, že se v závislosti na mírných zimách posledních let zkracuje. Například k rašení habrů došlo letos již počátkem března, nejdříve za posledních 70 let (www.fenofaze.cz/cz/novinky/raseni-habru-v-breznu-2023)! Ale k tomu, že řada stromů raší již před „oficiálním“ koncem vegetační sezóny, nejsou potřeba žádná tvrdší data, stačí se podívat z okna…
A jak je to s kácením z pohledu ochrany přírody? Ještě trochu jinak. Kácení mimo vegetační sezónu je koncept vycházející z jakéhosi morálního paradigmatu, že by stromům mělo být co nejméně ubližováno. Což je poněkud absurdní ve chvíli, kdy cílem kácení je onen strom zničit. Mnohem větší ohled by měl být brán na to, aby nebylo ubližováno organismům (mnohdy i vzácným, chráněným či člověku velmi užitečným), které na či v tom stromě žijí. Zejména jde o ptáky a drobné savce (hmyz je ve stromě celoročně, a tak tam žádný „optimální termín“ neexistuje).
Hnízdění ptáků probíhá především na jaře; zde nikdy neplatilo, že by začínalo až po prvním dubnu, a i zde se termíny s mírnými zimami posunují dopředu. Touto dobou již řada ptáků hnízdí či se k hnízdění připravuje, takže byť dle tradice je stále ještě „období vegetačního klidu“ a teoreticky by se mohlo kácet, je takové kácení barbarstvím! Podobná situace je například u veverek; naše záchranné stanice již od začátku března přijímají veverčí mláďata! Zcela odlišná situace je u netopýrů, další důležité skupiny stromových obyvatel. Ti obývají nejrůznější stromové škvíry a dutiny jednak přes léto, jednak v zimě. Nejvhodnější doba kácení (ale třeba i ořezu silnějších větví) z pohledu netopýrů je (opět v závislosti na počasí) tak od poloviny září do poloviny listopadu. Tradiční zimní kácení je pro netopýry průšvih! Zde se s podmínkou kácet především v době mimo vegetační sezónu zásadně rozcházíme a jsme přesvědčeni, že v případě zásahů do dřevin, kde lze předpokládat výskyt netopýrů, by měl být brán ohled na ně, nikoli na „vegetační sezónu“.
Co z toho plyne? Že z hlediska ochrany přírody je nejméně rizikovým obdobím pro radikální zásahy do dřevin období pozdního léta a začátku podzimu. U dřevin, kde není pravděpodobný výskyt netopýrů (keře, mladé stromky) je akceptovatelné i období zimy, zejména v nížinách by však rozhodně nemělo překračovat konec února. Český svaz ochránců přírody v tomto smyslu apeluje jak na úřady vydávající povolení ke kácení, tak na všechny, kdo kácení provádějí.
Zařadil: -maj-
