Eva Michaláková ve Štrasburku požádá o to, aby její žaloba proti Norsku byla postoupena k Velkému Senátu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Českou vládu požádá o další součinnost a podporu. „Žádný papír od soudu už nespraví naše zničené životy. Odvolání ale podám, protože mi záleží na pravdě. Udělám to kvůli sobě i dalším rodinám,“ uvedla ve svém prohlášení Eva Michaláková.
Soud ve svém formalistickém rozhodnutí zcela ignoroval vyjádření a důkazy žaloby, které mu Eva Michaláková s podporou České republiky doložila, a bez jakýchkoli pochybností převzal veškerá tvrzení Norska. Soud se vůbec nepozastavil nad tím, že norská vláda opět nevysvětlila, proč byly děti rozděleny do dvou pěstounských rodin. Především se ale soud obrátil proti svým dřívějším rozhodnutím…
Z vyjádření Evy Michalákové:
S rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva nesouhlasím.
Měla jsem krásné a zdravé děti, když si pro ně v roce 2011 přišli do školky. Více než rok jsem žila ve víře, že se jedná o nedorozumění. Udělala jsem všechno, co po mě úředníci Barnevernu chtěli. Věřila jsem v pomoc českého státu, ale dlouho jsem se jí nemohla dovolat. A věřila jsem ve spravedlnost. Očistila jsem se od všech obvinění, a přesto jsem se dál musela bránit účelovým zprávám Barnevernu.
O svých dětech už roky nic nevím. Jen kvůli nim v Norsku zůstávám. Chci, aby věděly, že jsem je nikdy neopustila. Doufám, že vyrůstají u hodných lidí a vede se jim dobře. Roztrhli nás na příliš dlouho dobu, a proto se na cestu domů budou muset jednou vydat sami. Z vlastního rozhodnutí a až to sami budou chtít. Dveře budou mít stále dokořán…
Článek na stránkách europoslance Tomáše Zdechovského si můžete dočíst zde:
