Už jsem pro tiskoviny či tzv. sítě spravované Českou radou dětí a mládeže dlouho nepsal. Hradní akce s Mickou, milá sobota 10. června, mne ale přiměla naťukat pár řádků.
Povedlo se to.
To, co Koudy, Martin Paclík, chvályhodně zprostředkoval a vymyslel a Ondra Šejtka s dalšími kolegy a hlavně s několika spolky v kratičkém čase zorganizovali a dotáhli do praktického konce, se vážně povedlo.
Paní Pavlová nás pozvala na Hrad. Tam jsme byli naposledy někdy v devadesátkách. Tehdy, za Václava Havla, se v Jelením příkopu koulel Cyril Svoboda, krátce tuším ministr vnitra, v tomíckém obřím kole, co otáčí lidmi. Inu, Cyril!
Pak pro hradní pány přestaly spolky na dvě desetiletí existovat. Myslím však, že i kdyby nás například prezident nedávno odšedší pozval na svůj Hrad obšancovaný všelijakými zátarasy, s díky bychom odmítli.
10. června 2023 bylo pěkné počasí, tak akorát na to, aby se u tomíků mohly děti houpat na obřím koni, u skautů mrknout do klasických podsadových stanů, aby u teepee Ligy lesní moudrosti mohly bádat v hvězdné mapě. Já si po pětatřiceti letech sáhl na zbraně u stánku Armády České republiky. Zbraním nehovím, ale nemohl jsem nevzpomenout na samopal vzor 58 blahé paměti, kterým jsem v dávnověku šermoval já. Děti a dospívající to u armádního stánku velmi bavilo, plechovky se hroutily pod zásahy. Hasiči, Česká tábornická unie… Všechny stánky si nepamatuji. Všude ale vládla dobrá nálada. Návštěvníků byla hojnost, ale ne zas přecpáno.
Hrad žil a prezident republiky Petr Pavel měl na každého čas. Podal ruku, prohodil se spolkovým lidem pár slov, ochotně se fotil. Jeho paní bezpochyby také, ale já a Ruslan (to je ukrajinský mládenec, můj chráněnec) jsme zastihli v Jelením příkopu hlavu státu.
Nerad bych prezidenta adoroval, ač sympatie neskrývám. Tohle setkání mne utvrdilo v přesvědčení, že na Hrad se vrátily normální poměry. Odkvetly narcisky, vyvanul odér samolibosti a hulvátství. Hradem se dá projít, nadto s radostí.
Je lhostejné, zda za rok či dva bude v krásném prostředí v srdci Prahy akce
nazvaná Odpoledne s Mickou nebo Hrad patří dětem. Přejme si hlavně, ať prezidentskému páru vydrží elán, zájem o naši práci, schopnost pracovat a „vládnout“ civilně, lidsky a přátelsky. Nastartováno je dobře.
Tomáš Novotný, předseda Asociace TOM
