Ve své autobiografii Život v poklusu píše Jaroslav Foglar o pověstném “motýlu ve tváři”, zdánlivě bezvýznamné náhodě, která ale mění lidské osudy. Pár se jich přihodilo i na podzim 1938.
Počátkem toho roku odešel Foglar ze svého dlouholetého zaměstnání u firmy Oskar Stein do propagačního oddělení Melantrichu. Na jednu stranu šťastný, že se vymanil z ubíjející práce fakturanta, na druhé straně pln obav, co ho čeká. Jen pár dní po nástupu píše svým bývalým spolupracovníkům: “Zajímavá práce a celé prostředí mne tak uklidňuje, že ani sám sebe nepoznávám. Demokratické jednání nás všech mezi sebou, mužné a přímé, léčí mou udupanou sebedůvěru…” Ale zároveň si ve stejnou dobu v deníku stěžuje: “Doma jsme s Pumíkem nešťastní, že jsem šel k Melantrichu.”
Při své nové práci, sestávající z vymýšlení reklamních sloganů, čtenářských soutěží a dalších propagačních nápadů pro různé seriály a časopisy Melantrichu, stále vede kluby v Mladém hlasateli a píše do něj i občasné články. Hlasatel již několik let vede Břetislav Mencák. V září se rozběhne již IV. ročník, bohužel nevydrží dlouho. Vyjdou pouze čtyři čísla a mobilizace a podpis mnichovské dohody vydávání uzavřou, prý kvůli nedostatku papíru. Jestřáb je s tím nespokojen a uvažuje o tištění alespoň nějakého cyklostylovaného časopisu pro chlapce. Jistě ho k tomu podnítil i úspěch dvojkařského věstníku Čigoligo, který se takto v několika stech výtiscích šíří mezi skauty po celé republice.
Šlo tehdy o souhru šťastných okolností v nešťastné době, kdy Mnichov přerušil vydávání Hlasatele, Melantrich se rozloučil s B. Mencákem a Jestřáb zabojoval o svůj sen. Nebýt toho, možná by žádný Mirek Dušín nezachránil Jarku Metelku před Černými jezdci. Kdoví…
Jak to tedy opravdu bylo?
To si můžete dočíst v článku na webu Skautské nadace Jaroslava Foglara (SNJF)
Originály komiksů J. Foglara a J. Fischera můžete na vlastní oči zhlédnout od 12. prosince 2024 v Praze na výstavě Jsme klub Rychlých šípů! v Muzeu literatury. Výstava bude otevřena do 6. dubna 2025.
