V listopadu 2022 proběhne již 18. ročník Měsíce filmu na školách.
Letošním tématem Normalizovaná každodennost upozorníme na to, že nesvoboda v období normalizace se dostávala i do té nejběžnější reality života. Zaměříme se tak na jeden z opomíjených aspektů naší nedávné minulosti, tedy na mapování každodennosti života obyčejného člověka. Skrze konkrétní příběhy se žáci seznámí s tím, jak komunistický režim v Československu prostupoval každodenním životem a ovlivňoval tak jeho drobné i zásadní momenty. Lidé byli při rozhodování a budování mezilidských vtahů nuceni počítat se všudypřítomným komunistickým vlivem a museli dostát nárokům režimu.
https://www.jsns.cz/projekty/pribehy-bezpravi/mesic-filmu-na-skolach
Ke zvolenému tématu jsme vybrali následující filmy:
Normalizační loutka (42 min.)
Normalizační loutka se na dobu normalizace dívá dětskýma očima. Přibližuje svět školy, betonových hřišť a pionýrských schůzek, svět, který trestá každé vybočení z řady. Hlavní postava filmu má k hrdinství daleko, a tak volby, které v průběhu života činí, nejsou vlastně žádnými skutečnými volbami. Jako mnozí další i ona se stává šedou myší. Snímek, inspirovaný skutečnými událostmi ze života autorů, vznikl ve spolupráci společnosti Člověk v tísni a divadelního souboru Buchty a loutky. Loutkové pasáže jsou proloženy mnoha archivními záběry.
Příběhy 20. století: Vyvlastnění (27 min.)
Manželé Chnápkovi měli za sebou na konci osmdesátých let 20. století nelehká léta v disentu a těsně před revolucí soud rozhodl o vyvlastnění jejich usedlosti. Dům Chnápkových v obci Osvračín na Domažlicku byl komunistickým úřadům už dlouho trnem v oku – fungoval jako „ostrůvek svobody“, kam se za koncerty zakázaných kapel sjížděly až stovky lidí a kde vznikal undergroundový časopis Vokno. Je ironií osudu, že na klíčových místech, která o vyvlastnění rozhodla, sedí stále stejní lidé a boj s úřady pro rodinu Chnápkových pokračuje i 30 let od přechodu k demokracii.
Nikomu jsem neublížil (43 min.)
Dokument Pavla Křemena pátrá po motivech, které za minulého režimu vedly lidi ke spolupráci se Státní bezpečností (StB). Někdo spolupracoval kvůli rodině či kariéře, pro dalšího představovalo být agentem svého druhu dobrodružství. Ve filmu otevřeně vypovídají jak bývalí spolupracovníci StB, tak samotní důstojníci komunistické tajné policie. Každý se ke své minulosti staví po svém – ale většina z nich ve filmu alibisticky prohlašuje, že vědomě „nikomu neublížili“. Dokument působivě ilustruje, jak rafinovanými způsoby komunismus korumpoval lidské charaktery.
Vzpomínáme
Deset krátkých dokumentů z cyklu Vzpomínáme přibližuje některé aspekty socialistického každodenního života (Co se nosilo, Volný čas, Svět dětí aj.). Filmy zachycují proměny životního stylu v letech 1945–1989 a přibližují toto období skrze detaily z obyčejného života. Krátké filmy z cyklu Vzpomínáme byly natočeny podle námětu dokumentaristy Pavla Kouteckého.
https://www.jsns.cz/projekty/pribehy-bezpravi/mesic-filmu-na-skolach
