Miloslav Nevrlý, spisovatel, skaut, tulák, zoolog, pracovník Severočeského muzea… Náčelník, jak zní jeho dávná oddílová přezdívka z dob, kdy s Milošem Zapletalem vedli liberecký oddíl, je mnoha generacím těch, co rádi objevují zapomenuté a překrásné kouty nejen naší vlasti, známý především z mnoha knih. Karpatské hry, Kniha o Jizerských horách, Zašlá chuť morušek, Chvály zadní země… Moje ptačí roky… Neúplný výčet titulů, z nichž některé vyšly v mnoha opakovaných vydáních, a přesto jsou beznadějně rozebrány.Tak tento Náčelník večer ve středu 1. listopadu 2023 v Knihovně Václava Havla odpovídal na všetečné otázky, vyprávěl o svém životě na popud Aleše Palána, autora knižního rozhovoru, který nazval příznačně NÁČELNÍK a který tento podzim vydalo nakladatelství Kazda, a na konci večera také knihy podepisoval.
Dodejme, že knihovna praskala ve švech, pozdravit, poslechnout si a nechat si podepsat knižní novinku přišli staří i mladí, fronta na podpisy nebrala konce, až mi Náčelníka přišlo líto…
Tomáš Novotný, šéf tomíků o této události píše:Devadesátník Miloslav Nevrlý je v dobré kondici.
To je radostné konstatování o člověku, jehož knížky jsou blízké tulákům, cestovatelům, trampům, tomíkům či skautům.
>Vnímavé duše se s ním toulaly Karpaty, vychutnávaly morušky, chválily Zadní zemi či trnuly při čtení o jizerskohorských mordech a Protržené přehradě.
Tytéž duše se radovaly z toho, že náš klasik, mistr citlivých slov, dostal před pár dny vyznamenání z rukou prezidenta.
Já se s tvorbou pana Nevrlého seznámil v roce 1987.
Na Jizerce, kousek od spisovatelovy mateřské základny, mi Gustav Ginzel blahé paměti prodal Knihu o Jizerských horách.
Včera mi ji pan Nevrlý podepsal!
A knížka Náčelník, rozhovory, které vedl s Miloslavem Nevrlým Aleš Palán a která se v Havlově knihovně křtila, to je skvělé čtení.
Nenechte si ji ujít!
A.P.: Cosi zajímavého o Setonovi jsem se dočetl v knize Evangelium lesní moudrosti. Duchovní odkaz zakladatele skautingu E. T. Setona, kterou napsal religionista Pavel Hošek. Zajímavého i proto, že zde mluví také o tobě.
To je radostné konstatování o člověku, jehož knížky jsou blízké tulákům, cestovatelům, trampům, tomíkům či skautům.
>Vnímavé duše se s ním toulaly Karpaty, vychutnávaly morušky, chválily Zadní zemi či trnuly při čtení o jizerskohorských mordech a Protržené přehradě.
Tytéž duše se radovaly z toho, že náš klasik, mistr citlivých slov, dostal před pár dny vyznamenání z rukou prezidenta.
Já se s tvorbou pana Nevrlého seznámil v roce 1987.
Na Jizerce, kousek od spisovatelovy mateřské základny, mi Gustav Ginzel blahé paměti prodal Knihu o Jizerských horách.
Včera mi ji pan Nevrlý podepsal!
A knížka Náčelník, rozhovory, které vedl s Miloslavem Nevrlým Aleš Palán a která se v Havlově knihovně křtila, to je skvělé čtení.
Nenechte si ji ujít!
Dovolím si jako ukázku přidat ještě dvě citace z knihy.
A.P.: Cosi zajímavého o Setonovi jsem se dočetl v knize Evangelium lesní moudrosti. Duchovní odkaz zakladatele skautingu E. T. Setona, kterou napsal religionista Pavel Hošek. Zajímavého i proto, že zde mluví také o tobě.M.N.: Také jsem to četl a musím se přiznat – i když normálně marnivostí netrpím -, že mě slova Pavla Hoška, kterého osobně ani neznám, potěšila. V jedné z kapitol, nazvané Americký Foglar a český Seton, hodnotí vliv Setonova díla na knižní tvorbu Jaroslava Foglara a polemizuje s názory, které považují Foglara za českého Setona. Doslova uvádí: “ V této souvislosti by si označení český Seton zřejmě zasloužil spíš přírodovědec a spisovatel Miloslav Nevrlý, autor proslulé knížky Karpatské hry, která očarovala tisíce českých trampů, skautů, tuláků a táborníků. Nevrlý totiž dokáže stejně jako Seton líčit divokou krásu přírody s vědeckou přesností a bez patosu a zároveň slovními obrazy takové vnitřní síly, že na čtenáře působí nezkrotná nádhera popisované krajiny jako ostrý horský vítr.“ Ten večer se mi krásně usínalo…
A.P.: Z některých tvých dřívějších vyjádření mám dojem, že lidská odrůda, kterou opravdu nemáš v lásce, jsou okresní hygieničky. Bylo před nimi na táborech úniku? A je dnes?
M.N.: Zdálo se mi, že tyhle dámy – bezpochyby ne z vlastní vůle, ale z nutnosti plnit nesmyslné zákony, příkazy a nařízení hloupých a neznalých lidí – ztěžují nebo přímo znemožňují práci těm, kdo se snaží vštípit svým dětským svěřencům lásku a obdiv k přírodě. Právě to by se mělo nejintenzivněji a mimovolně odehrávat na letních táborech. Mladí lidé se snadno učí úctě ke stvořeným věcem, ať živým nebo neživým, a k lidským i mimolidským hodnotám, uvidí-li totiž onu úctu u svého vedoucího, staršího přítele. Není to nic obtížného.
Toto je ale dnes možné patrně už jen na putovních táborech, do kterých dosud nedoléhá nesmyslný teror okresních hygieniček. Na stálých táborech, vydaných těmto ženám na milost a nemilost, již není asi ani možné, aby děti měly úzký kontakt s přírodou a jejími tvory, tedy právě s tím, kvůli čemu by měly jednou za rok opouštět své pohodlné domovy a na tábory jezdit. Jednou za rok se nechat poštípat mravenci, bydlet se škvory, střevlíky a stonožkami ve stanu, pořádně zmoknout, vidět krásnou žlutohrdlou lesní myšici (bezpochyby čistší než táborníci a zdravější než okresní hygienička), jak obratně a způsobně hryže sýr v zásobovacím stanu. Nemusíme přece všechno sníst sami, ostatně to my táboříme v jejím, myším, lese.
Je normální jíst staré, navíc i nechutné jídlo, napít se z lesního potoka a žádoucím způsobem si tak obohatit střevní mikrobiom, nosit celý měsíc jedno triko a usínat se zaschlým blátem mezi prsty u nohou. Tisíce krásných a lákavých věcí!
Místo toho jsem viděl v televizi hygienickou kontrolu letního dětského „tábora“ – spíš výkrmny pro pohodlná, čisťounká, pěkně vypasená a nešikovná lidská selata. Nevařily tam v blátě na ohni bosé děti svá nádherná, leckdy stěží poživatelná jídla, aby se tak mohly naučit vařit jídla chutná, ale u bytelného sporáku v kamenném domě jim kuchtily dámy kanonického věku předem schválená jídla, ze kterých navíc musely nechávat vzorky v lednici pro pozdější případnou kontrolu. Hygienička pochválila vzornou ledničku i horkou vodu v umývárnách, zle ale v jejím zápise dopadlo linoleum a stropní svítidlo: linoleum bylo na jednom místě odchlípnuté a v krytu svítidla byla dokonce nalezena teplem žárovky uhynulá můra! Neskutečné!
Co má na táboře vůbec pohledávat linoleum a stropní svítidlo?
Proč se děti nemyjí v potoce studenou vodou?
Je normální jíst staré, navíc i nechutné jídlo, napít se z lesního potoka a žádoucím způsobem si tak obohatit střevní mikrobiom, nosit celý měsíc jedno triko a usínat se zaschlým blátem mezi prsty u nohou. Tisíce krásných a lákavých věcí!
Místo toho jsem viděl v televizi hygienickou kontrolu letního dětského „tábora“ – spíš výkrmny pro pohodlná, čisťounká, pěkně vypasená a nešikovná lidská selata. Nevařily tam v blátě na ohni bosé děti svá nádherná, leckdy stěží poživatelná jídla, aby se tak mohly naučit vařit jídla chutná, ale u bytelného sporáku v kamenném domě jim kuchtily dámy kanonického věku předem schválená jídla, ze kterých navíc musely nechávat vzorky v lednici pro pozdější případnou kontrolu. Hygienička pochválila vzornou ledničku i horkou vodu v umývárnách, zle ale v jejím zápise dopadlo linoleum a stropní svítidlo: linoleum bylo na jednom místě odchlípnuté a v krytu svítidla byla dokonce nalezena teplem žárovky uhynulá můra! Neskutečné!
Co má na táboře vůbec pohledávat linoleum a stropní svítidlo?
Proč se děti nemyjí v potoce studenou vodou?
Vydalo Nakladatelství KAZDA, s.r.o., v roce 2023
Aleš Palán, Miroslav Nevrlý
NÁČELNÍK – rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým
ISBN: 978-80-7670-120-5
Běžná cena 498 Kč
Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb.
Knihu lze zakoupit v knihkupectvích nebo výhodně přímo u nakladatele na www.knihykazda.cz
Aleš Palán (1965), novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky.
