Přiznám se, že se vždycky trochu pozastavím na tím, že se v rámci Ceny Přístav snažíme ohodnotit ty radní, starosty a zastupitele, kteří nám dětským organizacím pomáhají, ale, že by nějaká radnice, krajský úřad apod. ocenil práci nás, kteří zdarma děláme pro svůj region spoustu práce, to se už tak často nevidí. Mikulov své dobrovolné vedoucí, trenéry… už druhým rokem oceňuje. Nevybírá ty nejlepší, oceňuje všechny. Ono se jen těžko určuje, kdo pro děti dělá víc a kdo míň, každý, kdo něco dělá si zaslouží ocenění.
Browsing: Myslím si
Už to tak chodí. Ti, kteří dostanou peníze bývají spokojeni (ještě aby nadávali, že). Ti, na které zbude méně či vůbec nic, radost nemají. Přitom výchovný systém je dokonalý. Na tuhle situaci jsou připravovány děti sotva začnou trochu chápat. Jen mi zkuste najít někoho, kdo nezná ono dětské říkadlo o myšičce, co vařila kašičku… Jenže rozdělování peněz není dětská kratochvíle. Je postaveno správně? Je přijímání posledních pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu pro příští rok tím pravým způsobem, jak nejlépe zalepit díry v protékajících střechách a přitom přihrát těm „svým“ nějakou tu kačku na přilepšenou na jiné projekty? Pověstnému „porcování medvěda“ jsme věnovali sloupek týdne nazvaný Chlupy z medvěda. Přečíst si jej můžete ZDE. Ke čtení a hlavně zamyšlení vám dnes chceme nabídnout reakce, které vyvolal pod Pálavou článek Martina Kříže Děti nehrají jen fotbal (ZDE). Kromě serveru Adam se objevil též v Hlasu Pálavy. Reakce trenérů FC Pálava na sebe nenechaly dlouho čekat…
Uteklo to jako voda a dva roky příprav jsou definitivně pryč… Jaké jsou teď – týden po CVVZce moje pocity? Dalo by se říct, že skvělé, ale tak jednoduché to není…
Člověk, který se pár let pohybuje v Mikulově, snaží se sem tam sehnat peníze na to, na co si myslí, že by měly jít. Člověk, který se snaží být veřejně činný a aktivní, si nemůže nevšimnout, že město Mikulov nežije hlavně kulturou, jeho prioritou není turistický ruch ani zaměstnanost či mládež, ale všechno se tu točí kolem fotbalu. A kdo fotbal nehraje, nefandí mu nebo do něj alespoň nevráží peníze, jako by nebyl.
Chrudim / Třebíč – během víkendu 18. – 20. listopadu se do Třebíče sjede téměř patnáct stovek dobrovolných a profesionálních vedoucích, kteří svůj čas věnují dětem a mládeži, z celé republiky. Mezi nimi i zástupci organizací z Chrudimska – Občanského sdružení Altus, Samostatné dětské organizace Vlčata Rabštejnská Lhota, Komety, Junáka Hlinska či Artegy Heřmanův Městec.
Dobrý den, v souvislosti s článkem Pionýrů o věkové hranici trestní odpovědnosti a výzvy k diskusi, posílám článek za ICOK. Je to obsáhlejší, protože to není jednoduché téma, proto raději volím formu samostatného článku, protože mi to na diskusní příspěvek připadá moc dlouhé. S pozdravem Miloslav Fucek
V reakci na stanovisko Pionýra byl jeho zástupce (Ing. Lee Louda) pozván k jednání Podvýboru pro kriminalitu mládeže Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konaného 8. 11. 2005 v podvečerních hodinách. Jednání se dále zúčastnili za sdružení dětí a mládeže Josef Výprachtický za Junáka a za představenstvo ČRDM (na začátku prezentoval výstupy prázdninového miniprůzkumu ČRDM na toto téma) a odborníci z Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Nedávno jsem se setkal s úředníkem, který považoval nízkoprahový klub za zařízení pro tělesně postižené děti. „To je dobře, že pro ty vozíčkáře něco děláte…“, řekl a tvářil se, že je to moc a moc dobře a že ho to těší a že máme jeho plnou podporu. Vzápětí ovšem už nebyl tak nadšený, když jsem mu vysvětlil, že nízkoprahový klub je klub pro děti, kam mohou svobodně přicházet a zase odcházet a že to má jistá pravidla daná standarty nízkoprahových klubů, ale jen určitá pravidla k zachování nějakého minimálního řádu. To tím pádem nyvylučuje ani náctiletého na vozíčku, který, když se nudí, může do klubu klidně přijet a pobavit podle toho, co klub nabízí. Upozornil jsme ho ovšem i na fakt, že Malý princ a jeho klub Frikulín není v žádném případě NÍZKOPRAHÁČ.
Horko, hic, vedro. Bambiriáda v Praze obsadila památný vrch Vítkov. „Letištní hangáry“ zúčastněných organizací milosrdně zakrývaly koruny stromů, což umožnilo přežít i tropické teploty.
Mladí lidé z Vysokomýtska před časem dostali nápad, jak obohatit život tamějších obyvatel. Vybudovat horolezeckou stěnu v obci Lhůta, kam směřuje mnoho cyklostezek a kde by bylo zázemí pro veřejně prospěšné aktivity, které by mladí chtěli realizovat. Netrvalo dlouho a rozhodli se podat projekt do programe Make a Connection, který je společným programem Nadace rozvoje občanské společnosti a společnosti Nokia. „Projekt prošel dvoukolovým hodnotícím procesem a byla mu poskytnuta podpora v žádané výši,“ řekl koordinátor programu v Pardubickém kraji Roman Málek z Klubu hurá kamarád. Problém ale nastal při realizaci projektu.