Ptačí druh, který pro rok 2006 vybral výbor České společnosti ornitologické jako Ptáka roku, se veskrze liší od posledních „ptáků roku“ – na rozdíl od nich není tak hojný, avšak jeho početnost se zvyšuje, také vzrůst a vzezření nejsou drobné, ale spíše majestátní, velice dobře symbolizující významné výročí, které ČSO v roce 2006 slaví. Přesto nebo právě proto je orel mořský (Haliaeetus albicilla) velice vhodným „Ptákem roku“ a je nám ctí Vás s ním blížeji seznámit.
Články
Ve dnech 24. – 25. února 2006 proběhne ve velkém sále Lužánek – SVČ výstava a soutěž papírových modelů „Papírové Království Brno 2006“. Šestý ročník soutěže s mezinárodní účastí pořádá 3. Klub Centra papírových modelů Lužánky. Součástí akce bude rozsáhlý doprovodný program. Budou zde představeny modelářské novinky z firmy Spíďa. Mimo pohárovou soutěž jsou vyhlášeny speciální soutěže v oboru Formule 1, či modelů kamiónů známých z rallye Paříž – Dakar. Soutěž o nejlepší model architektury „na tácku“ z cyklu Stoleté novinky vyhlásil časopis ABC.
Titulek v krátkosti shrnuje náplň semináře spolupracovníků a partnerů Národního institutu dětí a mládeže (do 30. června 2005 jsme jej znali pod názvem IDM). V Kongresovém sále Masarykovy koleje ČVUT v Praze rokovali 1. února 2006 pracovníci NIDM se zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, krajskými úředníky, zástupci NNO, středisek volného času, školních klubů a školních družin.
Svátky s oddílem, CVVZ v Třebíči a Andělská slavnost – tři nápisy na titulní stránce tištěného zpravodaje České rady dětí a mládeže (ČRDM) „Archa“ č. 8 napovídají něco málo o jeho obsahu. „Važte si malých důležitých samozřejmostí, kterých není nikdy nadmíru. Obyčejné lidské štěstí není ve vysoké finanční hranici pořízeného dárku, ve sterilním bytě či zakázaných prskavkách. Člověk je tvor nevděčný a mnohé pochopí až velmi pozdě,“ napsala Marie Molková ve svém úvodníku nazvaném Úplně obyčejné samozřejmosti. Archa, jejíž téma zní Slavíme s oddílem svátky – se i tímto textem loučí s uplynulým rokem.
Z regionálního kola ankety Zlatý Amos ve Zlíně, které se konalo v úterý 31. ledna 2006, postupuje do semifinále paní učitelka ing. Jana Divilková ze ZŠ v Trnavě. Není to slovenská škola, tato Trnava je 22 km od Zlína. Připojila se tak ke třem pedagogům, kteří postoupili do semifinále z regionálního kola ankety v Českých Budějovicích. Psali jsme o tom ZDE. Další regionální kolo proběhne v pondělí 6. února v Jihlavě.
Všechny oddíly, družiny, kluby a kroužky, kmeny a smečky, party a další dětské kolektivy zveme na setkání v přírodě, na jarní víkend 24. – 26. 3. 2006 k nám do Mikulova a na Pálavu. Nebudeme si jen hrát, ale hlavně pomáhat jarní pálavské přírodě, sázet stromky, uklízet odpadky, vyhánět ovce na pastvu, opravovat chodníky a turistické stezky, připravovat rezervace na sezónu a přívaly turistů.
Klidný, věcný, organizačně bezvadně zajištěný, plný filmů a podnětů k činnosti pro oddíly… takový byl 9. sněm Asociace TOM České republiky, který se o víkedu 20. – 22. ledna 2006 konal ve Svitavách. Více než dvě stovky delegátů z celé republiky si odvezly jistě zejména pocit, že sněm svitavští Zálesáci Davida Šimka zvládli zrovna bezvadně. Přepestrý páteční večer (delegáti mohli hrát hry s Ivo Skočkem a Jirkou Chourem, soutěžit v horolezení na stěně nebo v bowlingu, sledovat film Schindlerův seznam o nejslavnějším svitavském rodákovi, nebo se třeba procházet po krásném svitavském náměstí.
Jako děti jsme pří víkendových jízdách „Posázavským pacifikem“ nábožně poslouchali vlakové hudební produkce trampíků. V paměti se ukládaly první trampské melodie a písničky zpestřené disharmonickými tóny vrzajících hytláků a houkáním dýchavičného parostroje, ať už toho, co hobloval koleje na železničním náspu nad Vltavou nebo toho, co svými pleskajícími kolesy krájel vodu hned vedle na řece. Déšť jisker supících mašinek vonících oblaky uhelného čmoudu posléze vystřídal smrad spálené nafty ze řvoucích ruských „sergejů“ a dřevěné hytláky nahradily populární patráky. Trampské písničky se dostaly do klatby doby, dnešní generaci stále obtížněji pochopitelné „socialistické normalizace“. Stále však žily na vandrech, v lesích, u ohňů, ve vlacích, ale i v hospůdkách. Všude tam přinášely radost, pocit svobody a volnosti, ale každému účastníku též nepsanou povinnost přispět svým hlasem ke zvuku osadní kapely či sboru.
Zda třináctka přináší štěstí či nikoli, to budou organizátoři 13. ročníku Dnů evropského filmu vědět až po jeho skončení. To, co znají dávno dopředu, je skutečnost, že bez obrovského nasazení žádné filmy samy od sebe za diváky nepřijedou. A byť to vědí, znovu a znovu se pouštějí do zdánlivě nesmyslného boje: hledají v evropské kinematografii ty nejzajímavější počiny, které se snaží nabídnout těm divákům, které láká do kina ještě něco jiného, než kornout pražené kukuřice.