Články

Veďte ČRDM dál, jak uznáte za vhodné – ale bez nás, v sehranějším týmu, dal by se co nejstručněji a nejsrozumitelněji tlumočit vzkaz, který poslala vedení České rady dětí a mládeže (ČRDM) část jejího představenstva. Jak? Tím, že odstoupila ze svých funkcí. Šlo vlastně o těsnou menšinu – o pět lidí z dvanácti – a podle toho se situace také vyvinula. Jejich rezignaci oznámil předseda dětské a mládežnické rady Pavel Trantina (Junák) účastníkům 21. valného shromáždění ČRDM, konaného 14. dubna 2005 v zasedací síni Paláce YMCA v centru Prahy. „Štíhlejší“ představenstvo, které ovšem beze zbytku vyhovuje stanovám ČRDM jak počtem, tak i strukturou, funguje dál. Stejně jako Rada, jejíž členská základna se téhož dne rozrostla o osm na 98 členských sdružení.

Pokud trošku zapátráte v paměti, nejspíš se vám z letních měsíců vybaví řada informací o táborech, které se nepovedly. Bývají mediálně velmi přitažlivé. Tak moc, že jejich sláva většinou zastíní skutečnost, že jsou jen malým zlomkem v moři táborů báječných. I to byl jeden z důvodů, proč přišlo sdružení Pionýr s kampaní Opravdu dobrý tábor, kterou na tiskové konferenci 14. dubna 2005 představili jeho zástupci médiím.

Kvílení brzd, vřískot pneumatik o asfalt, řev lidí, pláč dětí, houkání sanitek a policie…. Tak nějak by tro mohlo dopadnout na jednom děsivém místě blízko Smíchova. Poslední dobou se rozjíždí život na Císařské louce. Je to ostrov, na který se dostanete s Anděla tramvají směrem na Barrandov. Vystoupíte na stanici Lihovar a dáte se k řece. V cestě vám stojí frekventovaná silnice Strakonická. Auta se valí bez přestání od Barrandovského mostu na Smíchov a opačným směrem. Kousek za Lihovarem auta mizí sice v komplexu tunelů Mrázovka, ale i tak jich tisíce jezdí tudy.

Říká se: „…všeho dobrého, či zlého“, ale já si nejsem zcela jistá, zda počin diskusního fóra na Adamu, se stává počinem dobrým. Samozřejmě, skoro na každém webu najdeme odkaz na diskusi. Probíhají tam hovory o aktuálních tématech. O tom, co čtenáře zajímá, štve, nebo baví. Podíváme-li se ovšem do krátké historie našeho diskusního fóra, žádné téma se tu dlouho neohřálo. Aktuality typu Bambiriáda zůstaly bez odezvy. Šikana moc nezaujala. Co koho štve – nevíme. Možná je to samotná diskuse a cesta k ní. Možná krkolomné zadávání a možná od všeho kousek. To se dá změnit a lehce (no, zas tak lehce to asi nepůjde) přizpůsobit. Jen těžko si připouštím názor, že lidé diskutovat jednoduše nechtějí.

Držíme se plánu, který se v únoru domluvil, a první dubnové sobotní dopoledne se scházíme na další brigádu. Tentokrát splácíme téměř roční dluh, který jsme „zasekli“ loni o dětském dni. To nám paní Terberová ze sdružení Likoli připravila svezení na koních, ze kterých byla většina návštěvníků nadšena. Slíbili jsme, že tuto atrakci odpracujeme na ranči.

Stoupali jsme na kopec, Svatý kopeček u Olomouce, tenkrát, když tu byl Svatý otec na návštěvě. Plno mladých lidí, dětí, kluků a holek. Co nás táhlo za tím bílým dědou nahoru? Řvali jsme „Otče svatý kopeček, plnej je tvejch oveček“ a ono to bylo upřímné. Když tu byl poprvé, dostal jsem se shodou okolností do Arcibiskupského paláce a pomáhal tam nějak v kuchyni. Bylo mi čtrnáct. Puberťák, který chtěl vidět papeže hodně zblízka. Byl jsem tam zavřenej v kuchyni a najednou se stalo, že tam tudy okolo prošel. Ještě mladý, svěží. Pak začal stárnout a přitom nás stále oslovoval. Na setkání do Říma za ním jely statisíce mladých lidí.

přiznala před plným sálem dětí v pražské Městské knihovně Tamara Cenková. A to i přesto, že právě řešení problémů dětských duší je vlastně jejím povoláním. Zdálo se jí totiž, že mnohé situace se v pedagogické poradně opakují. Přišla tedy s nápadem dětem poradit jak s problémy bojovat. A tak se narodila poněkud netradiční knížka. Jmenuje se Kouzelná zvířátka dětem a každý z jejích příběhů vychází ze skutečných událostí.

Desítky oddílů pracovaly už od Vánoc na výrobě vatových kuřátek ve skořápce. Od 14. března 2005 je skauti rozdávali za příspěvky do kasiček celostátní sbírky „Pomozte dětem!“ Skautské oddíly se zapojily do sbírky již počtvrté, tentokrát v třiapadesáti městech. „Výsledek letošní akce pravděpodobně dosáhne hranice půl milionu,“ říká koordinátorka sbírky Barbora Tichavová. Průběžný výsledek po sečtení výtěžku z dvanácti měst je 174 000 korun.

Klub Domino, Dětská tisková agentura vyhlašuje konkurs na místa v netradiční expedici. Hodinky si před odjezdem posuneme o celých 150 let zpátky! Účastníkem expedice se mohou stát pouze ti badatelé ve věku 10 – 16 let, kteří předloží do 15. května 2005 řádně zpracované úkoly: vědecko-výzkumný a tvořivý. Rádi na palubě našeho Babičkobusu přivítáme šikovné badatele, výtvarníky i reportéry. S jejich pomocí navštívíme v druhé polovině srpna (20. – 27. 8. 2005) místa, kde žila a tvořila Božena Němcová. Výsledkem našeho snažení by měl být neobvyklý cestovní deník plný zpráv, rozhovorů a reportáží.

Tak si nejspíš malé děti vybaví stavebnici LEGO, ale většina ostatních si asi vzpomene na nejznámějšího pohádkáře všech dob – Hanse Christiana Andersena (2.4. 1805 – 4.8.1875). Jak zdůraznil 5. dubna 2005 při vernisáži výstavy k 200. výročí narození snad nejslavnějšího Dána ministr zahraničních věcí ČR Cyril Svoboda – Andersenovo dílo spojuje generace, národy i státy. A touží-li se diplomat vyhnout při začátku rozhovoru otřepaným tématům typu počasí, pak prý spolehlivě kdekoliv na světě fungují právě Andersenovy pohádky. Jen obtížně prý budete hledat někoho, kdo by z těch 156 příběhů neznal aspoň jediný.