S blížícím se koncem roku se ve většině organizací a institucí připravují rozpočty. Snažíme se tak i v naší organizaci. Řadu projektů jsme napsali a podali a řadu ještě připravujeme. Je to horečná činnost, která má za cíl zajistit finanční prostředky na rok 2012.
Na co vlastně peníze potřebujeme?
Sloupky
Už to zase začíná – běsnění v nákupních galeriích a supermarketech před vánoci. Mnohoznačné české úsloví „vyznat se v tlačenici“ získává v tomto rozměru čistě praktický ráz. Materiálno ve veřejném prostoru, občanském a politickém, materiálno nápadně nenápadně také v soukromém prostoru?
Bývá to právě každoroční přetlak projevů našeho hmatatelného světa, který mě v adventním období pokaždé donutí si uvědomit, že existují duchovní hodnoty…
V září jsme se přihlásili o jeden ze stromů sv. Anežky Přemyslovny. A protože máme klubovnu kousek pod Pražským hradem, chtěli jsme mít „naši lípu“ někde blízko, abychom občas mohli za ní zajít na návštěvu. Místo pro ni jsme vybrali u studánky Petřínky na dohled od Hradčan, kde Anežka jakožto královská dcera jistě pobývala.
Podmínkou bylo povolení k vysazení. Pan zahradník, na kterého jsem dostala telefon, měl na starosti druhou polovinu Petřína. Dal mi spojení na svého kolegu: To nejde, kolem studánky je ovocný sad, tam se lípa nehodí. Zeptejte se… dokončení textu
Nemohu se ubránit přesvědčení, že prostředí nás formuje.
Vyrůstala jsem v rodině, kde dobrovolnická práce byla na denním pořádku. Sobecké období, kdy jsem nechtěla mámu půjčovat ostatním a říkala jsem, že „nejsme tři sourozenci, ale máma má tisíce dětí, o které se stará daleko raději než o nás“, mám za sebou.
Po několika letech práce v těžce ekonomicky zaměřeném prostředí přiznávám, že když se na moment zastavím, říkám si dokola několik slov – PROČ? PRO KOHO? K ČEMU JE TO DOBRÉ? …dokončení textu
Prázdninová dobrodružství už jsou minulostí. Na stole hromádka pohlednic od kamarádů z letních cest a táborů (přece jen se najde i v dnešní době pár krásných bláznů, kteří posílají klasiku a ne jen odkaz na Facebooku).
Další drobná dobrodružství na nás už zase čekají v našich oddílech, rodech, dužinách či souborech. Školní rok je teprve na samém začátku, a tak, jako každoročně, plánujeme, jak sehnat nováčky a doufáme, že děti dají přece jen přednost opravdovým zážitkům před těmi virtuálními. Snad jsme je aspoň trochu navnadili při jarní Bambiriádě.
Vedoucím ve sdruženích tedy přejme do nového oddílového roku mnohé neotřelé nápady na činnost, ale také úspěšné projekty, aby bylo za co ty skvělé nápady realizovat nebo aspoň jak v zimě vyhřát klubovnu. Přejme také chápavé rodiče našich svěřenců, když zrovna vlak měl zpoždění nebo přijedete z výpravy domů zmoklí jako myši. Rodičům zase přejme, aby pro své děti našli to pravé sdružení, které nebude jen „náplní volného času“, ale bude děti bavit a přinese jim i nějaký užitek.
Ale ze všeho nejvíc si přejme nadšené děti.
Bez nich by to totiž v našich sdruženích nešlo.
Michala Kateřina Rocmanová
P.S. Pro ty rodiče, kteří dosud tápou, doporučujeme portál Kamchodit.cz a Devatero rad ČRDM
Na táboře se dají dělat kouzla všelijaká – i s časem. Malí táborníci většinou s sebou nemají hodinky, a tak se dá čas třeba posunout či zavést speciální kalendář. Někteří si dokonce neváhají sestrojit stroj času a v rámci celotáborové hry jej pořádně využít.
Čas je fyzikální jednotka, kterou si většina lidí přepečlivě měří a váží.
Kromě toho je ale vnímání času kulturním fenoménem. Patříme k civilizaci, která je postavena na tzv. lineárním pojetí času – od stvoření světa, od našeho letopočtu, od…
…dokončení textu
Dneska frčí sítě. Sociální. Internetové. Jistě znáte Facebook, možná Twitter, Badoo a jak se všechny jmenují…
A znáte „štafetu“? Ne?
Zvoní telefon. Pro nejmladší dceru. Vyslechne zprávu, pokládá sluchátko a hledá v notýsku telefonní číslo kamarádky z oddílu: „Ahoj, zítra je místo družinovek oddílovka. Začátek jako vždycky. Dej to dál…“
Máte také v oddíle „družinové štafety“? Nebo to dnes řeší vedoucí jinak? Za našeho mládí některé domácnosti neměly telefon, a tak musela být štafeta sestavena tak, aby mohl k dalšímu členovi doběhnout ten, kdo bydlel nejblíž, a družiny závodily, která dokáže dopravit zprávu všem členům nejrychleji.
Tajné spolky, konspirace, mafie, špionážní sítě – tyhle sítě mají přídech spíš něčeho zakázaného nebo nebezpečného. Sítě spolupracovníků, sítě obchodní…
Jsou i sítě pozitivní. Takové sítě s vnitřními vazbami má vlastně každé společenství, každé hnutí. Spolek. Sdružení dětí a mládeže. I ta „štafeta“ je vlastně taková síť.
Internetové sociální sítě jsou daleko promyšlenější a…
Dokončení textu…
Na začátku května jsme vstoupili konečně do EU! Že jste si toho nevšimli?
Pro mě bylo zrušení ochranných opatření pracovního trhu, namířených proti českým zájemcům o práci v Německu, tou poslední viditelnou známkou desetiletí pěstovaného strachu ze země za železnou oponou. Vstup do EU v roce 2004 jsem slavila právě s mladými Němci v ovzduší euforie. Čerstvě jsem měla v paměti kafkoidní proceduru získání víza do SRN. Trvalo ale ještě řádku let, než jsme se stali právně „rovný s rovným“.
Je tohle „ostrý střih“ – úplný konec jedné etapy? Ráda bych tomu věřila, ale nejspíš ještě máme v sousedských vztazích co vylepšovat. Sdílím názor, který na nedávné oslavě desátého jubilea fungování Česko-německého fóra mládeže vyslovil jeden z patronů Fóra, Josef Zieleniec: o česko-německé vztahy je třeba pořád pečovat.
Vždyť váš soused, to je někdo, komu vidíte do talíře, on o vás také ví jistě více, než by se vám líbilo. A během dlouhého soužití narůstá také množství příležitostí ke konfliktům.
Ale na druhou stranu, znáte jistě četné případy, že ten, kdo žije vedle vás a máte s ním hodně společného, může být bližší než vlastní příbuzní.
Vstoupili jsme do EU. Nezačínáme tam úplně od začátku, bereme si s sebou svou minulost a vztahy. Ovšem o tom, jak se bude dál vyvíjet „životopis“ České republiky v Evropě, ještě rozhodnuto není. Nemusí o tom nutně rozhodovat jen politici, obrovskou roli tady mají jednotlivci a skupinky jednotlivců. Vztahy se sousedy jsou totiž postavené právě na interakci člověka s člověkem.
Michaela Přílepková
Překládání je jedna z činností, kterou považuji za obohacující. Uvědomíte si, že nejde jen o to, jak se které slovo přesně přeloží do jiného jazyka, ale co vlastně pro danou skupinu lidí znamená. Význam leží někde v mlze historie, vývoji společnosti, a také ve vzorech, které aktuálně společnost uznává.
Němčina nabízí dva zcela různé výrazy pro dobrovolnictví. Může nám to připadat jako přebytečné. Výhoda spočívá v tom, že existují jazykově plnohodnotně vedle sebe dvě kategorie a nelze je zaměňovat nebo umenšovat ani ve skutečnosti. V češtině známe díky zákonu č. 198/2002 Sb. pojem dobrovolnická služba, Freiwilliger Dienst. Na dnešní dobu možná trochu starosvětské spojení, evokující nám službu vlasti…
Dokončení textu…
Je tu „Březen – měsíc knihy“, a také každoroční událost na podporu dětského čtenářství – Noc s Andersenem – noc, kdy se děti scházejí v knihovnách s dekami a spacáky, někde se potkávají se zajímavými autory, ilustrátory, čtou si příběhy a hrají hry… Potud by bylo všecko v pořádku.
Jenže není.
Představte si svou dětskou knihovničku – knížky s úžasnými ilustracemi Jiřího Trnky, Adolfa Borna, Zdeňka Buriana… Ano, ještě před dvaceti-třiceti lety jsme byli nakladatelská velmoc s nejkrásnějšími dětskými knížkami na světě…
A teď si představte, že by knihy přestaly vycházet…
Proč?
To – bohužel – není sci-fi. Mohl by to být v krátké době důsledek toho, že vláda schvaluje zvýšení DPH z knížek z 10% na 19%, bez výjimky. Tyto prostředky by pak měly pokrýt schodek ve státním rozpočtu.
Nyní je daň z vydávání knížek u nás 10%, ve většině evropských zemí je to mezi 5 a 6%. Dokončení textu…