Evropská unie za několik desítek let svojí existence rozšířila své působení natolik, že se dnes věnuje mnoha rozličným politikám. Zatímco na počátku stálo Evropské společenství uhlí a oceli, zaměřující se primárně na ekonomickou spolupráci, navíc ve velmi omezených mantinelech, dnes vidíme, že se členské státy aktivně podílejí na velkém množství politik. Nicméně je nutno podotknout, že je v nich třeba rozlišovat míru integrace. Zatímco v oblasti jednotného trhu se nacházíme ve vysokém stupni ekonomické integrace, existují politiky, jako je například oblast mládeže, které jsou prováděny pouze na základě tzv. otevřené metody koordinace. O co jde? Jedná se o nástroj, jenž sice napomáhá integračnímu procesu, ale zároveň spadá mezi nástroje tzv. měkkého vládnutí.
Znamená to, že daná politika není zavazující, a je na členských státech, zda a jak budou ji implementovat a podílet se na ní. To lze vnímat jako pozitivum i negativum – státům může připadat výhodné, že ji nelze vymáhat, ale stejně tak se malá opora v primárním právu dá považovat jako nedostatek. Určitě je dobré zmínit, že motivujícím prvkem může být tzv. benchmarking, který pravidelně na základě určitých indikátorů participující země srovnává, probíhá ale také sdílení dobré praxe.
Historicky se evropská politika mládeže formovala především na přelomu nového tisíciletí, ale počátky spadají až do 50. let 20. století. V té době se jednalo spíše o různé odkazování na mladé lidi v rámci jiných politik, zatímco v roce 2001 vznikl zásadní dokument – Bílá kniha o mládeži, která přímo formulovala důležitá témata mladých Evropanů. Později na ni navázal Evropský pakt mládeže, po kterém v roce 2009 vznikla první Strategie EU pro mládež na roky 2010–2018. Evropská komise tehdy vyzvala členské státy, aby se věnovaly větší spolupráci v oblasti mládeže na základě již zmíněné otevřené metody koordinace. Od roku 2019 pak platí strategie na nové období 2019—2027. Poskytuje základní rámec pro provádění evropské politiky mládeže a má tři základní cíle: zapojovat, propojovat, posilovat.[1]
Ještě před vznikem první strategie se začal rozvíjet jiný nástroj evropské politiky mládeže – strukturovaný dialog s mládeží. Jedná se o unikátní prostředek pro zapojování mladých lidí, organizací dětí a mládeže a expertů do rozhodovacích procesů. Zjednodušeně slouží jako platforma pro diskusi mezi mladými lidmi a politickými činiteli. Oficiálně byl zakotven právě v první strategii mládeže, ve které jeho využití bylo doporučeno nejen na evropské úrovni, ale i na národních úrovních. Posléze se přenesl pod názvem EU Dialog s mládeží i do druhé strategie mládeže, nicméně v českém prostředí je stále používáno původní spojení.
Jak strukturovaný dialog s mládeží funguje?
Strukturovaný dialog s mládeží funguje v rámci tzv. cyklů, které trvají osmnáct měsíců. Každý se nese v duchu společného tématu, na kterém se podílí trio států předsedajících Radě EU.
Téma je rámcem pro otázky, které jsou posléze konzultovány s mladými lidmi v členských zemích, a to jak na národních, tak i místních úrovních. Na základě toho vznikají národní závěrečné zprávy, jež po zpracování Evropského řídícího výboru vytvoří jednu evropskou zprávu. V průběhu cyklu probíhají také tři Evropské konference mládeže, vždy v dané předsedající zemi, kde se setkávají mladí lidé, pracovníci s mládeží a lidé s rozhodovací pravomocí a na základě zprávy vytvářejí doporučení. Ta směřují k Radě EU, potažmo k členským státům, případně i Evropské komisi. Právě v tomto momentu dochází k situaci, kdy je na členských státech, zda a jak se doporučení rozhodnout implementovat.
Ač bychom všichni chtěli vidět okamžité výsledky, není tomu tak vždy. Jedná se totiž o skutečně dlouhý proces, roli hrají i další okolnosti, jako je aktuální politická situace nebo struktura institucí. Pak se také můžeme setkat s nezájmem politiků o politiku mládeže jako takovou, což vede k frustraci mladých lidí zapojených do dialogu. Ten sice funguje už více než deset let a přináší názory, doporučení a požadavky desítky tisíc mladých Evropanů, ale ne vždy se ozve někdo z druhé strany dialogu. Tak jako tak se stále jedná o nejsilnější nástroj politiky mládeže dnešní doby. Jedním úspěchem za všechny může být jedenáct Cílů mládeže, které jsou dílem mladých lidí z 6. cyklu strukturovaného dialogu s mládeží. Podařilo se je totiž zakotvit do Strategie EU pro mládeže 2019–2027.
Závěrem jedna poznámka, možná by se dalo říct i apel. Česká republika bude předsedat Radě EU v druhé polovině tohoto roku a v oblasti mládeže už připravuje Evropskou konferenci mládeže. Je to skvělá příležitost, jak propojovat 250 mladých lidí, expertů a lidí s rozhodovací pravomocí. A zároveň to není jednorázová záležitost, je to součást 9. cyklu strukturovaného dialogu s mládeží, celého procesu, který byl popsán výše, a to je třeba mít neustále na paměti. Jak uspějeme? To se uvidí, držme si palce.
Údaje z článku jsme poskytli i do databáze národních politik Youthwiki – online encyklopedie národních politik mládeže v Evropě podpořené programem Erasmus+. Na webu najdete další informace k politikám mládeže a participaci. Více online: https://national-policies.eacea.ec.europa.eu/youthwiki/chapters/czech-republic/overview
[1] Více o spolupráci EU v oblasti mládeže: EU Cooperation In Youth Policy | YouthWiki (europa.eu)
Zařadil: -maj-
