Vzdělávací program Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni předá 1. listopadu v kině Lucerna již po patnácté Ceny Příběhů bezpráví lidem, kteří se postavili komunistickému režimu. Letošními laureáty jsou Terezie Hradilková, Miloslav Souček a Tomáš Kábrt. Zahraniční cenu obdrží neprávem vězněný krymský Tatar Nariman Dželal.
Výjimečnost Ceny Příběhů bezpráví spočívá v tom, že její laureáty vybírají mladí lidé. Mají tak možnost vyjádřit úctu k často neznámým hrdinům ze svého okolí, kteří odvážně vzdorovali komunistickému režimu. Jako obvykle bude ocenění předáno z rukou významných osobností. V letošním roce to je soudkyně evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku Kateřina Šimáčková, šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery a fotograf Ondřej Němec.
“Vybrat konkrétní laureáty a jejich životní příběhy nebylo jednoduché. Přihlíželi jsme k tomu, jak moc aktivně nominovaní vzdorovali režimu, jaký vliv to mělo na jejich rodinu a v jaké době byli aktivní. Snažili jsme se o pestrý výběr kandidátů a vyzdvihnout příběhy, které ještě nedostaly prostor, jaký si zaslouží,” říká členka studentské poroty Adéla Bürgerová.
Udělena bude také zahraniční cena Příběhů bezpráví Narimanu Dželalovi, místopředsedovi neformálního krymskotatarského parlamentu medžilis, kterou předá ministr zahraničních věcí Jan Lipavský spolu s ředitelem Člověka v tísni Šimonem Pánkem. Za Dželala, který je aktuálně vězněn v Rusku, ocenění převezme jeho advokát a známý obhájce lidskoprávních aktivistů Nikolaj Polozov, jenž v minulosti před ruskými soudy zastupoval například členku Pussy Riot Marii Aljochinovou nebo vězněnou ukrajinskou letkyni Nadiju Savčenkovou. Nariman Dželal upozorňoval na rozsáhlé porušování lidských práv, kterému krymští Tataři i další odpůrci ruské anexe ukrajinského poloostrova dennodenně čelí. V září 2021 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 17 let vězení, přičemž většinu trestu má strávit v kolonii s přísným režimem. Při výsleších byl často podrobován špatnému zacházení.
„V Ukrajině pomáháme od roku 2003. Kromě humanitární pomoci lidem postiženým válkou se zaměřujeme právě na podporu občanských iniciativ, novinářů a obhájců lidských práv – v Ukrajině konkrétně i na pronásledovanou skupinu Krymských Tatarů,“ říká ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek a dodává: „Možná si říkáte, k čemu je člověku ve vězení takové parádní ocenění jako Cena Příběhů bezpráví… Jsou to ale především mediální zájem a vyjádření podpory, které v takových případech pomáhají dotlačit agresory, kteří nedodržují mezinárodní právo, k lepšímu chování.“
Studentská porota letos Cenou Příběhů bezpráví ocenila Terezii Hradilkovou (1961). Ta pochází z katolické rodiny, její rodiče měli blízko k tajné církvi a otec patřil mezi zakladatele skautingu. Dospívání trávila s dětmi disidentů sdružených kolem samizdatového časopisu Violit na neoficiálních koncertech, výstavách a přednáškách. I když měla doma malé děti, nebála se riskovat střet s komunistickou mocí, byla aktivní členkou hnutí České děti. Po lednových smogových dnech v roce 1989 spoluzaložila hnutí Pražské matky usilující o informovanost o stavu životního prostředí a zlepšení ovzduší v Praze. Protože nebyla členkou SSM, nedostala doporučení na vysokou školu, ale přesto se jí podařilo vystudovat speciální pedagogiku. Věnovala se podpoře nevidomých dětí a jejich rodičů. V listopadu 1989 pomáhala založit Českou unii nevidomých a slabozrakých, kde v devadesátých letech vedla první střediska rané péče, ze kterých vznikla Společnost pro ranou péči. Aktuálně se věnuje transformaci ústavů a důstojným podmínkám pro lidi s postižením.
„Byla jsem překvapená, nepovažovala jsem se za možnou laureátku, nebyla jsem ani vězněna ani mučena. Vysvětluji si to tím, že studenti hledají příklady, jak zamezit bezpráví a příkoří na těch, kteří se sami bránit nemohou. A i v době demokracie. Moc si ocenění od mladých lidí vážím a doufám, že si jej zasloužím,“ říká Terezie Hradilková.
Dalším laureátem je v letošním roce Tomáš Kábrt (1965), který vyjadřoval svůj odpor proti komunistickému režimu prostřednictvím absurdního humoru, recese a happeningů a za to býval často zatýkán. Vydával samizdatový časopis Západočeskej průser a množil také texty od Václava Havla. Později začal vydávat časopis Stres, který obsahoval i praktické rady pro lidi vystavené policejní perzekuci. Byl členem sdružení Ananas, jehož hravé aktivity měly poukazovat na absurditu života v komunistickém režimu. Největší ohlas měla ekologická iniciativa, díky níž se snažil se svými přáteli upozornit na zoufalý stav životního prostředí na Sokolovsku. Tuto kampaň Tomáš Kábrt podpořil svou účastí na prvomájové manifestaci roku 1988, kam se dostavil vybaven dýchacím přístrojem a nápisem „S.O.S. – Dusím se!“. Za několik dní byl zatčen. Během sametové revoluce působil jako okresní koordinátor Občanského fóra.
Cenu Příběhů bezpráví obdrží in memoriam Miloslav Souček (1904–1984) pocházející z hluboce vlastenecky založené lékárnické rodiny, která již v době nacistické okupace pomáhala rodinám uvězněných. Po únoru 1948 byla rodina Součkových vystavena tvrdé komunistické perzekuci, jež v roce 1951 vyvrcholila zatčením Miloslava Součka. Ve vykonstruovaném politickém procesu s názvem Včela byl po více než roce brutálního mučení odsouzen za velezradu ke dvanácti letům vězení, ztrátě majetku a občanských práv. Z vězení byl propuštěn roku 1960 na amnestii. Ani po propuštění nemohl žít klidný život. Navzdory vysokoškolskému vzdělání se mu dlouho nedařilo sehnat zaměstnání, řada lidí se od něj i jeho rodiny odvracela. I přes nátlak komunistického režimu zůstal zásadovým člověkem a velkým vlastencem.
Moderace večera se tradičně ujme Saša Michailidis. Večer hudebně doprovodí dětský ukrajinský sbor Kroky dobra a zpěvák Ludvík Hušek.
