„Ať se nám to líbí, nebo ne, žijeme ve světě, kde i slovo fundraising je potřeba znát. Díky němu můžeme získat prostředky pro práci s dětmi a jim vysvětlovat, že peníze mají svou cenu, ale že to nikdy nebyla, není a nebude cena nejvyšší,“ uzavírá Marie Molková-Hromča ve druhém čísle zpravodaje Archa svůj úvodník nazvaný Všechno má svou cenu. Poněkud cize znějící výraz fundraising je v nové Arše ostatně skloňován docela často, hlavně ten oddílový fundraising. A jak připomíná ve stejnojmenném textu Jan Burda, i když jsou finanční dary stále nejžádanější, nemusí při něm jít nutně vždy jen o peníze, ale především o získávání prostředků na činnost.
Browsing: Archa
„Deset členů českobudějovické skupiny Programu EDIE se vypravilo druhý lednový víkend do tuhé zimy na 8. ročník zimního táboření v Novohradských horách. Tradiční náplní akce je horská túra a přenocování ve stanu. Letos byl přechod hor obzvlášť náročný. Edíci urazili během víkendu v mrazivém počasí 30 kilometrů zasněženým terénem a strávili noc ve stanu. V noc byl mráz mínus šestnáct stupňů,“ popisuje Dana Dvořáková v prvním čísle letošního ročníku Archy zimní aktivity jednoho z členských sdružení ČRDM – Ceny vévody z Edinburghu (zkráceně Program EDIE).
„Myslím si, že velkou výhodou malých organizací je určitá diverzita výchovných a vzdělávacích metod, zaměření apod., patrná vedle jednotných systémů organizací velkých, třeba té skautské, byť i tam určitá pestrost samozřejmě existuje. Čím víc drobných organizací, čím víc způsobů vedení, názorové rozmanitosti, tím líp. Být malý znamená být nezávislý, a to je asi hlavní důvod, proč ani naše organizace nepřešla pod nějakou střechu. Malé organizace zkrátka znamenají pestrost, méně unifikace, a to je jejich výhodou,“ říká člen představenstva ČRDM Martin Kříž v rozhovoru pro osmé číslo letošního ročníku Archy. Jaké to je, být malou organizací, zkoumalo jeho ústřední téma.
„Neříkejme tomu kraje, to zní až moc úřednicky. Vzniknou mikrosvěty, ve kterých nebude vzácnost mít opravdového kamaráda. V nejlepším případě ukážeme dětem, že musí být samy sebou, aby mohly žít s druhými na stejném území,“ přibližuje Marie Molková – Hromča v úvodníku nazvaném „Vnímání“ téma sedmého čísla Archy: jsou jím krajské rady dětí a mládeže. Kolik jich je a kde všude fungují? V Arše najdete jejich přehled spolu s potřebnými odkazy na internetové stránky a většinou i se základními kontaktními údaji. U těch krajských rad, které jsou členkami národní „střešní“ organizace – České rady dětí a mládeže (ČRDM) – je připojeno o každé z nich i pár odstavců navíc.
…„S opadajícím posametovým entuziasmem přestávala být starost o správu věcí veřejných dominantním tématem a s přicházející konkurencí jiných forem aktivního trávení volného času postupně opadl zájem mladých lidí angažovat se ve správě věcí veřejných. Politicky orientované mládežnické organizace jako naše jsou tak postaveny před úkol tento vývoj reflektovat a přizpůsobit mu svoji aktivitu.“ Citovaná část odpovědi předsedy Politologického klubu Mladých konzervativců Matěje Trávníčka na jednu ze tří anketních otázek časopisu Archa naznačuje, o čem bude v jeho šestém čísle řeč.
Až se zima zeptá, co jsme dělali v létě… – tak zní téma pátého, pokusně celobarevného čísla tištěného zpravodaje České rady dětí a mládeže (ČRDM) Archa. Jeho obsah se ohlíží za letními prázdninami a je jakousi sondou do činnosti některých členských sdružení Rady. Při úvaze, které číslo Archy v letošním ročníku „obarvit“, bylo zvoleno páté mj. i proto, že připomíná desáté výročí vzniku ČRDM.
Bambiriáda 2008 bez komentáře zní název čtyřstránkové barevné fotografické přílohy čtvrtého čísla letošního ročníku časopisu Archa. Je tak nazvána nejen proto, že uveřejněné snímky jsou dostatečně výmluvné již samy o sobě, ale také z toho důvodu, že „bambiriádní speciál“ přináší o tradiční, prestižní a koneckonců i jubilejní akci, pořádané Českou radou dětí a mládeže (ČRDM) informací ažaž.
„Pokud si definujeme základní rysy neformálního vzdělávání, jako je například dobrovolnost, skupinové sdílení zkušeností (i mezigenerační), flexibilita nebo přístupnost každému, musíme jednoznačně dojít k závěru, že zásadním hráčem na poli neformálního vzdělávání jsou především neziskové organizace, které se věnují dětem a mládeži,“ napsal Jan Burda ve svém příspěvku pro třetí letošní číslo zpravodaje Archa. Náměstek ředitele Národního institutu dětí a mládeže (NIDM) ho nazval Vzděláváme (se) také mimo školu a jeho textem na šesté straně Archy začíná blok článků na téma Neformální vzdělávání v dětských organizacích.
„Média se pletou do života nám všem. Někdy neplánovaně, někdy proto, že sami chceme. Umí přiblížit mikrosvět, dostat nás na válečná pole i rozplakat pod tíhou emocí. Přibližují věci, které bychom nikdy nikde nepotkali. Můžeme poznat velikost moře, ale nezůstane nám slaná příchuť v ústech. Můžeme vidět boj v přímém přenosu, ale nikdy nepochopíme bolest a strach z hlavně pušky. Můžeme slyšet dětský smích či pláč…“ Úvodník Marie Molkové, nadepsaný Mediální pohádky, nechává tušit, o čem bude v druhém čísle letošní Archy řeč: o dětech a médiích.
O tom, že dětská sdružení mohou kromě jiných funkcí (zábava, poučení, mimoškolní výchova) fungovat i jako jakýsi „záchytný bod“, se lze dočíst na stránkách prvního čísla nového ročníku tištěného zpravodaje Archa. Redakční výzvu k zaslání příspěvků s touto tematikou vyslyšelo hned několik dětských a mládežnických organizací: Zeměpisná společnost Morava, Sdružení na pomoc dětem s handicapy, Asociace malých debrujárů ČR, Dětská tisková agentura, YMCA a Program pro mládež Cena vévody z Edinburghu.