Jedno z mých oblíbených přísloví je ,,Všechno má svůj čas‘‘. A díky bohu jsem poznala, že můj čas nadešel v prvním ročníku, při volbě zástupce do studentské rady. Aktivně jsem se o tento post ucházela a naštěstí jsem byla i zvolena. Někteří spolužáci nedokázali pochopit, jak mě může bavit zůstávat po vyučování ve škole a řešit nesmyslnosti, jako je nedostatek toaletních papírů na záchodech, chybějící zrcadla a nepořádek pod lavicemi.
Po pár měsících ve studentské radě přišla pozvánka na první slavnostní zasedání Parlamentu dětí a mládeže města Ostravy. Ne příliš překvapivě jsem byla jediná, kdo na toto zasedání šel zcela dobrovolně. S trochou píle se nebyl problém za nějaký čas dostat z místa člena na pozici místopředsedy a zároveň předsedy zahraniční komise.
Parlamenty dětí a mládeže
Školní uniformy? Možná se vám tato otázka zdá stejně vzdálená jako děti z kouzelnické školy v Bradavicích, oděné do stejnokrojů. Připadá vám to třeba jako dobrý nápad, nebo už dokonce i víte, kde všude se se školními uniformami můžeme setkat. Ale ať už zaujímáte jakýkoli postoj, jisté je jen to, že problematika stejnokrojů na českých školách se stává stále diskutovanějším tématem nejen mezi studenty. A proto se Národní parlament dětí a mládeže (NPDM) rozhodl zjistit, je-li vůbec o zavedení uniforem na českých školách zájem.
Fašismus. Komunismus. Dvě jednoduchá slova, která však dokáží obsáhnout jedny z největších hrůz v dějinách lidstva. Jaká je však mezi nimi, kromě oněch hrůz, souvislost? Odpověď je jednoduchá: totalita.
Pro někoho dávná minulost, pro někoho pojem z učebnice dějepisu, pro jiného však stále živé a mnohdy i bolestivé téma. A Národní parlament dětí a mládeže (NPDM) rozhodně nespadá do prvních dvou skupin. Proto se v pátek 21. listopadu 2008, první den jedenáctého zasedání NPDM, jeho členové vydali na exkurzi do Ústavu studia totalitních režimů v Praze.
Národní parlament dětí a mládeže vyhlašuje ve spolupráci se společností Corel soutěž o logo. K účasti jsou zváni profesionálové, nadšení mladí grafici, zkrátka každý, kdo dokáže svou kreativitou zaštítit ideu participativní demokracie.
„Jsem opravdu ráda, že si k desátému výročí může Národní parlament dětí a mládeže nadělit tak prestižní soutěž,“ říká koordinátorka NPDM a vedoucí programu Participace Jana Votavová a dodává: „podařilo se nám získat velmi silného partnera, vlastně jednu z největších softwarových firem.“
Je-li vyhlašován den daňové svobody, zasloužili by si ti, kteří žádají a pak vyúčtovávají granty (ani nevím, která z obou situací je horší) i nějaký „den grantové svobody“. Jenže – kdy se osvobodit? Poslední lednový den, který patří vyúčtování účelových dotací poskytnutých prostřednictvím odboru pro mládež MŠMT? A nebo o 15 dní později, kdy je termín jednoho z odborů ministerstva kultury? Jenže pak přijdou termíny místních samospráv, do toho jistě také nějaké to zahraničí. Prostě nekonečný kolotoč. Navíc nevím, jak by takový den měl vypadat. Dnů všeho možného už bylo vyhlášeno tolik, že raději nabízím pár minut. A pro ně nevšední nahlédnutí na všední téma, které většinu z „postižených“ příliš nebaví, ale bez nichž by prostě spolková činnost nefungovala. Věřím, že řádky, které sepsali ti nejmladší žadatelé o granty, členové Národního parlamentu dětí a mládeže, pobaví i vás. Našla jsem je při svém putování na serveru www.participace.cz. (radakce serveru Adam)